Umění undergroundu očima redaktorky Zpravodaje

Umění je něco, k čemu vždy budu cítit náklonnost. Můj pradědeček byl akademický malíř a babička kreslířka. Když jsem se procházela po výstavě v 8smičce (zóna pro umění nacházející se v Humpolci) s názvem Nejedna rodina – Jirousovi, Padrtovi, Ságlovi, překvapilo mě množství naprosto rozdílných obrazů a fotografií.

Díla, která stojí za to

V té době je mohlo inspirovat cokoliv. Ať už útlak z komunistické strany nebo v některých případech pobyt ve vězení. Malby a kresby Ludmily Padrtové působí chmurnější atmosférou. Nevšední surrealistické obrazy Juliany Jirousové byly trochu ovlivněny experimenty s LSD v léčebně v Havlíčkově Brodě, o to jsou zajímavější. Jsou plné malých detailů a každý tam může najít něco jiného.

Zorka Ságlová, jako jedna z prvních v Česku, vytvářela nejrůznější land arty – obrazce či nějaké stavby v přírodě. Její grafiky králíků jsou známé dodnes. Každé dílo působí úplně jinak a každé má i svůj příběh. Právě to mám asi na starých věcech nejraději – spoustu toho zažily. Jeden abstraktní obraz od Jiřího Padrty byl například prostřelen a dodnes je v něm stopa po výstřelu.

Možná, že kvůli tomu, čeho byli autoři svědky, mohli vytvořit tak úžasná díla, která určitě stojí za prohlédnutí – v dnešní době alespoň v obrázcích na Googlu.