![\"\"](\"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/wp-content\/uploads\/2025\/07\/WhatsApp-Image-2025-07-16-at-20.52.35-1024x768.jpeg\")
Sborn\u00edk je mimo\u0159\u00e1dn\u00fd v tom, \u017ee jsou v n\u011bm \u00fapln\u011b v\u0161echny sout\u011b\u017en\u00ed texty od student\u016f. V tom leto\u0161n\u00edm m\u00e1me t\u0159i b\u00e1snick\u00e9 kategorie: b\u00e1se\u0148 jako vzkaz, slam poetry a kaligram. Velk\u00fd z\u00e1jem je tradi\u010dn\u011b i o kategorii pov\u00eddka. V leto\u0161n\u00edm ro\u010dn\u00edku byla pov\u00eddka na t\u00e9ma Tma<\/em>.<\/p>\n\n\n\n Chcete nahl\u00e9dnout? Bu\u010f dostihn\u011bte jednoho ze sout\u011b\u017e\u00edc\u00edch (ka\u017ed\u00fd dostal sv\u016fj sborn\u00edk) a n\u011bco si p\u0159e\u010dt\u011bte, nebo si p\u0159ij\u010fte sborn\u00edk koupit p\u0159\u00edmo na gymn\u00e1zium. Malou ochutn\u00e1vku m\u00e1te tady – v\u00edt\u011bznou pov\u00eddku kategorie Pov\u00eddka st\u0159edn\u00ed \u0161kola<\/em>. Budeme r\u00e1di, kdy\u017e n\u00e1m nap\u00ed\u0161ete do koment\u00e1\u0159\u016f, jak se v\u00e1m l\u00edbila. <\/p>\n\n\n\n Marie Nekulov\u00e1: Deficit kr\u00e1sn\u00fdch pocit\u016f<\/strong><\/p>\n\n\n\n \u0160la jsem po jej\u00ed stop\u011b tak dlouho, jak to bylo mo\u017en\u00e9. Jen\u017ee pak za\u010dalo zase sn\u011b\u017eit. Tak tohle je konec. Byla tma a zima a j\u00e1 jsem se zoufale sna\u017eila prohl\u00e9dnout skrz padaj\u00edc\u00ed sn\u00edh, abych zahl\u00e9dla cokoliv, co by mi uk\u00e1zalo cestu. Nemohla p\u0159ece doj\u00edt tak daleko. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami byla \u00fapln\u011b vy\u010derpan\u00e1 a j\u00e1 se kv\u016fli n\u00ed b\u00e1la usnout. Bohu\u017eel jsem i tak usnula. Kdy\u017e jsem se potom probudila, byla pry\u010d a j\u00e1 z\u016fstala \u00fapln\u011b opu\u0161t\u011bn\u00e1. Kdyby m\u011b nehnal strach a vztek z cel\u00e9 t\u00e9to situace, asi bych se prost\u011b schoulila ve sn\u011bhu do klub\u00ed\u010dka a bre\u010dela. Nebo bych si jen tak lehla, d\u00edvala se na padaj\u00edc\u00ed vlo\u010dky a \u010dekala, a\u017e umrznu. Kdy\u017e jsem se nad t\u00edm v tuto chv\u00edli zamyslela, bylo by to a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b jednoduch\u00e9 a pohodln\u00e9. P\u0159istihla jsem se, jak o tom dost v\u00e1\u017en\u011b uva\u017euju. Zat\u0159epala jsem rychle hlavou a p\u0159idala do kroku. Najednou jsem o kus d\u00e1l n\u011bco zahl\u00e9dla. P\u0159i\u0161la jsem bl\u00ed\u017e a rozhr\u00e1bla sn\u00edh, ve kter\u00e9m se n\u011bco jasn\u011b \u010dervenalo. Byla to Violina bunda. Pod n\u00ed le\u017eely i jej\u00ed kalhoty, boty, svetr a \u010depice. Srdce jsem c\u00edtila a\u017e v krku. A\u0165 u\u017e byla kdekoli, m\u011bla na sob\u011b jen tu svou sm\u011b\u0161nou tenkou ko\u0161ili. \u201eViolo! \u2026 Violooo!\u201c k\u0159i\u010dela jsem z pln\u00fdch plic a c\u00edtila, jak mi mrazem vysych\u00e1 v krku. \u201eProboha, tak se p\u0159ece ozvi! Pros\u00edm!\u201c To u\u017e se mi z o\u010d\u00ed draly slzy a j\u00e1 za\u010dala propadat zoufalstv\u00ed. Rozeb\u011bhla jsem se a st\u00e1le k\u0159i\u010dela. Nemohla b\u00fdt daleko, takhle by nikam nedo\u0161la. A pak jsem ji na\u0161la. Le\u017eela o kus d\u00e1l, p\u0159ikryt\u00e1 tenkou vrstvou \u010derstv\u00e9ho sn\u011bhu. Jej\u00ed hust\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy byly rozhozen\u00e9 kolem jej\u00ed hlavy a ost\u0159e kontrastovaly s jej\u00edm bled\u00fdm obli\u010dejem. Vypadala jako Sn\u011bhurka. M\u011bla zav\u0159en\u00e9 o\u010di a kolem rt\u016f j\u00ed kdov\u00edpro\u010d jemn\u011b hr\u00e1l \u00fasm\u011bv. P\u016fsobila tak n\u011b\u017en\u011b a k\u0159ehce. Akor\u00e1t ta krvav\u00e1 skvrna to kazila. Klekla jsem si k n\u00ed a pohladila jej\u00ed tv\u00e1\u0159. Byla ledov\u00e1, jak porcel\u00e1nov\u00e1 panenka. Lehla jsem si vedle n\u00ed a najednou jsem n\u011bjak nev\u011bd\u011bla, co m\u00e1m d\u011blat. Te\u010f jsem byla sama. P\u0159ivinula jsem se k n\u00ed bl\u00ed\u017e a objala ji. N\u011bjak jsem se nemohla zbavit p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee ji je\u0161t\u011b dok\u00e1\u017eu zah\u0159\u00e1t a probudit. Jak se to v\u0161echno mohlo odehr\u00e1t, tak rychle?<\/p>\n\n\n\n V\u010dera<\/p>\n\n\n\n \u0160la jsem dom\u016f ze \u0161koly. Jemn\u011b jsem kopala do \u0161t\u011brku, kter\u00fdm posypali chodn\u00edk, abych nemusela tolik p\u0159em\u00fd\u0161let o dne\u0161n\u00edm vyu\u010dov\u00e1n\u00ed. Stejn\u011b jsem to ale nedostala z hlavy. Zase odvedli jednu studentku. Dneska to ale bylo hor\u0161\u00ed ne\u017e obvykle. Donutili ji se v\u0161em omluvit jako v\u017edycky, ale potom na ni za\u010dali k\u0159i\u010det a ona se rozbre\u010dela a dostala hysterick\u00fd z\u00e1chvat. Odt\u00e1hli ji z t\u011blocvi\u010dny za vlasy. Celou dobu k\u0159i\u010dela a prosila o milost. Byla u\u017e osm\u00e1 tento t\u00fdden. Od \u00fatoku rebel\u016f to ale bylo b\u011b\u017en\u00e9. Spousta rodin je ukryla, proto\u017ee doufali, \u017ee se jim to tentokr\u00e1t poda\u0159\u00ed. Jen\u017ee nepoda\u0159ilo a n\u00e1sledky byly zdrcuj\u00edc\u00ed. Neub\u011bhl den, aby n\u011bkoho nezatkli. Na rohu ulice st\u00e1la Viola. \u010cekala na m\u011b a j\u00e1 jsem se j\u00ed nedivila. Taky te\u010f nerada chod\u00edm sama. Postup je takov\u00fd, \u017ee pokud v\u00e1s pro podez\u0159en\u00ed seberou, va\u0161e spojka b\u011b\u017e\u00ed varovat va\u0161i rodinu. V\u0161ichni to tak d\u011blali, i kdy\u017e ne v\u017edycky to vy\u0161lo. \u201eAhoj, pros\u00edm t\u011b, m\u00e1\u0161 n\u011bco k j\u00eddlu?\u201c Zalovila jsem v aktovce a dala j\u00ed sv\u016fj kraj\u00edc chleba. \u201eD\u00edky\u201c, \u0159ekla a zahryzla se do n\u011bj. S j\u00eddlem jsem na tom byla l\u00e9pe ne\u017e ona, proto\u017ee t\u00e1ta d\u011blal v pek\u00e1rn\u011b a v\u017edycky se mu poda\u0159ilo n\u011bco pron\u00e9st. \u201eTy, hele sly\u0161ela jsi, \u017ee se n\u011bkomu poda\u0159ilo zdrhnout? V\u010dera ve\u010der asi t\u0159i lidi prolezli tou d\u00edrou po v\u00fdbuchu. Byla to pr\u00fd ta skupina od sv. Anny,\u201c huhlala s plnou pusou. Trochu jsem na ni zasy\u010dela, aby se zti\u0161ila a p\u0159ik\u00fdvla jsem. \u0158\u00edkala mi to Dominika. Byli to rebelov\u00e9, co se ukr\u00fdvali v kostele sv. Anny. Bylo jich deset. Sedm z nich str\u00e1\u017eci post\u0159\u00edleli. \u201eJ\u00e1 v\u00edm. V tom kostele pr\u00fd byli fakt dlouho. M\u00e1ma \u0159\u00edkala, \u017ee cel\u00fd t\u00fdden. Utekli jen tak tak. V\u010dera r\u00e1no ten kostel vytopili.\u201c Viola se trochu za\u0161klebila. M\u011bla z toho radost jako v\u0161ichni. Ka\u017ed\u00e1 takov\u00e1 zpackan\u00e1 \u201ebezpe\u010dnostn\u00ed\u201c akce byla jako mal\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Teda aspo\u0148 pro oby\u010dejn\u00e9 lidi jako my. Pro lidi tady dole ne ty tam naho\u0159e, kte\u0159\u00ed n\u00e1s neust\u00e1le sledovali z toho sv\u00e9ho orl\u00edho hn\u00edzda tam na kopci. \u201ePo\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak\u00e9 to asi je b\u00fdt tam venku. Mus\u00ed to b\u00fdt kr\u00e1sn\u00e9. Nekone\u010dn\u00e1 d\u00e1lka a nikde nic,\u201c zasnila se. Viola byla v\u017edycky nenapraviteln\u00e1 romanti\u010dka, ale v tomhle m\u011bla pravdu. Neodpov\u011bd\u011bla jsem j\u00ed, jen jsem si to p\u0159edstavila. Venku z m\u011bsta jsem byla naposled p\u0159ed p\u011bti lety. Je to tam v\u00e1\u017en\u011b kr\u00e1sn\u00e9 spousta rozlehl\u00fdch pl\u00e1n\u00ed a hust\u00fdch zelen\u00fdch les\u016f. Tady uvnit\u0159 m\u00e1m neust\u00e1le pocit, \u017ee mi doch\u00e1z\u00ed dech. Prost\u011b sed\u00edm ve t\u0159\u00edd\u011b a najednou si za\u010dnu intenzivn\u011b uv\u011bdomovat v\u0161echny ty lidi kolem sebe. V\u0161echny ty krysy, kter\u00e9 hl\u00eddaj\u00ed ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohled, ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohyb, ka\u017ed\u00e9 slovo, co \u0159eknu, a chce se mi tak stra\u0161n\u011b k\u0159i\u010det. Prost\u011b jen abych v\u0161echen ten vztek vypustila i s t\u00edm otr\u00e1ven\u00fdm vzduchem a \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed nevdechla. Najednou m\u011b z m\u00e9ho filozofov\u00e1n\u00ed vytrhl Violin hlas: \u201eVn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b v\u016fbec? Jsi po\u0159\u00e1d tak zoufale mimo a u\u017e se se mnou skoro nebav\u00ed\u0161. D\u011bje se n\u011bco?!\u201c \u201eV\u0161echno se d\u011bje,\u201c op\u00e1\u010dila jsem na\u0161tvan\u011b. Kdo by m\u011bl chu\u0165 po\u0159\u00e1d mluvit, kdy\u017e nev\u00edte, kdo v\u00e1s poslouch\u00e1. D\u00e1l jsme pokra\u010dovaly ml\u010dky. Za\u010dalo mi to b\u00fdt trochu l\u00edto. S n\u00ed se nic nezm\u011bnilo, to se mnou to \u0161lo z kopce. Rozhodla jsem se to ticho prolomit: \u201ePromi\u0148, kam vlastn\u011b p\u016fjdeme? Ani nev\u00edm, kde te\u010f bydl\u00ed\u0161.\u201c V ulici, kde Viola s bratrem bydlela, p\u0159ed t\u00fddnem vybuchla bomba. \u201eJsme te\u010f v ubytovn\u011b, ale tam t\u011b vodit nechci. Je to tam fakt hnusn\u00fd. Po zemi tam voln\u011b b\u011bhaj\u00ed my\u0161i a nav\u00edc jsou tam blechy. Je\u0161t\u011b chvilku a budu je m\u00edt taky, mysl\u00edm, \u017ee u\u017e m\u011b n\u011bjak\u00fd pokousaly.\u201c \u201eBrr,\u201c ot\u0159epala jsem se. \u201eJestli chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat u n\u00e1s. Mamka by si toho ani nev\u0161imla,\u201c nab\u00eddla jsem j\u00ed velkoryse. \u201eD\u00edky, ale to nem\u00e1 smysl. Stejn\u011b tam mus\u00edme vydr\u017eet, dokud br\u00e1cha nese\u017eene n\u011bco jin\u00fdho.\u201c P\u0159ik\u00fdvla jsem. Via m\u011bla vlastn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed v ne\u0161t\u011bst\u00ed. Jej\u00ed br\u00e1cha dos\u00e1hl plnoletosti dva dny p\u0159ed v\u00fdbuchem a mohl se tak o ni postarat. Jejich m\u00e1ma toti\u017e zem\u0159ela p\u0159ed \u010dty\u0159mi dny na zran\u011bn\u00ed zp\u016fsoben\u00e9 tou exploz\u00ed a neb\u00fdt dosp\u011bl\u00e9ho bratra, skon\u010dila by v d\u011bc\u00e1ku. Ubytovna byla ve srovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm r\u00e1j.<\/p>\n\n\n\n Pokra\u010dovaly jsme d\u00e1l a do\u0161ly jsme k na\u0161emu pavla\u010d\u00e1ku. \u201eP\u016fjdu hned d\u00e1l, m\u00e1m to po cest\u011b u\u017e jen kousek,\u201c uji\u0161\u0165ovala m\u011b. \u201eV\u00e1\u017en\u011b nechce\u0161 doprovodit? Mn\u011b je jedno, jak ta ubytovna vypad\u00e1.\u201c \u201eJ\u00e1 v\u00edm, ale stejn\u011b bych si p\u0159ed tebou cht\u011bla zachovat n\u011bjakou d\u016fstojnost,\u201c op\u00e1\u010dila a za\u0161klebila se. Tohle na n\u00ed \u010dlov\u011bk prost\u011b musel obdivovat. V\u017edycky si udr\u017eovala trochu pozitivn\u00ed n\u00e1lady, kterou nenucen\u011b p\u0159en\u00e1\u0161ela na lidi kolem sebe. V jej\u00ed situaci bych to nezvl\u00e1dla. Chvilku jsem se d\u00edvala, jak odch\u00e1z\u00ed a teprve potom jsem ve\u0161la do bytu. Bylo tu \u0161ero jako v\u017edycky. T\u00e1ta s m\u00e1mou se vraceli a\u017e okolo p\u00e1t\u00e9 hodiny, tak\u017ee jsem tu musela vydr\u017eet ty dv\u011b hodiny sama. Hodila jsem aktovku na st\u016fl a \u0161la se p\u0159evl\u00e9ct do dom\u00e1c\u00edho. Bez uniformy n\u00e1s do \u0161koly nepustili a ta posledn\u00ed st\u00e1la majlant. T\u00e1ta \u0159\u00edkal, \u017ee je to proto, abychom co nejd\u0159\u00edv vypadli ze \u0161koly a oni ji kone\u010dn\u011b mohli zav\u0159\u00edt a p\u0159estav\u011bt na tov\u00e1rnu. Je pravda, \u017ee st\u0159edn\u00ed \u0161koly se zav\u00edraly po\u0159\u00e1d, ka\u017ed\u00fd rok minim\u00e1ln\u011b dv\u011b. Ono do nich taky chodilo st\u00e1le m\u00ed\u0148 lid\u00ed. Spousta rodin pos\u00edlala svoje d\u011bti do pr\u00e1ce, aby p\u0159e\u017eili, proto\u017ee loni ani letos se toho moc neurodilo a ceny potravin st\u00e1le stoupaly. J\u00e1 jsem mohla chodit do \u0161koly hlavn\u011b d\u00edky m\u00e1m\u011b. Pracovala v laborce a na\u010derno prod\u00e1vala l\u00e9ky, co ztopila. Ty toti\u017e byly pro spoustu lid\u00ed taky nedosa\u017eiteln\u00fd luxus. \u0160la jsem do kuchyn\u011b a za\u010dala jsem vym\u00fd\u0161let, co uva\u0159\u00edm. Rozhodla jsem se pro j\u00e1hlovou ka\u0161i, proto\u017ee jsem objevila pytl\u00edk rozinek. U\u017e b\u011bhem va\u0159en\u00ed se mi za\u010daly sb\u00edhat sliny. Za necelou hodinku byla hotov\u00e1. V\u017edycky se mi zd\u00e1, \u017ee jsou j\u00e1hly je\u0161t\u011b moc tvrd\u00e9 a oby\u010dejn\u011b ji nakonec p\u0159ip\u00e1l\u00edm. Ale dneska se mi povedla. Je\u0161t\u011b jsem se \u0161la pod\u00edvat, jestli nenajdu sklenici s medem. Najednou jsem zvenku usly\u0161ela v\u00fdst\u0159ely. Rychle jsem \u0161la k oknu, abych se pod\u00edvala, co se d\u011bje. Nebylo to \u00fapln\u011b chytr\u00e9, ale na to jsem v tu chv\u00edli nemyslela. Vykoukla jsem ven a uvid\u011bla jsem n\u011bkolik str\u00e1\u017ec\u016f, jak n\u011bkoho odv\u00e1d\u00ed. Byl to n\u011bjak\u00fd chlap. Na okam\u017eik jsem zahl\u00e9dla jeho tv\u00e1\u0159 a ulevilo se mi. Neznala jsem ho. Byly to nejsp\u00ed\u0161 jen varovn\u00e9 v\u00fdst\u0159ely, proto\u017ee na ulici nikdo nele\u017eel. Aspo\u0148 \u017ee tak. Na j\u00eddlo m\u011b p\u0159e\u0161la chu\u0165, a tak jsem hrnec jen zakryla a dala ho pod pe\u0159inu.<\/p>\n\n\n\n P\u0159ed p\u00e1r lety jsme je\u0161t\u011b \u017eili \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed \u017eivoty. Neexistovali \u017e\u00e1dn\u00ed str\u00e1\u017eci, \u017e\u00e1dn\u00e1 ze\u010f, nic z toho. Jen\u017ee pak se za\u010dal \u0161\u00ed\u0159it ten virus. Prvn\u011b to byl jen jeden p\u0159\u00edpad. \u010clov\u011bk se zhroutil na ulici a k\u0159i\u010del, \u017ee nevid\u00ed. Vzali ho do nemocnice a sna\u017eili se p\u0159ij\u00edt na to, co to je. To ale nestihli, proto\u017ee ten \u010dlov\u011bk zni\u010dehonic p\u0159estal reagovat na jak\u00e9koli vn\u011bj\u0161\u00ed podn\u011bty a za\u010dal m\u00edt k\u0159e\u010de. Do p\u00e1r minut bylo po n\u011bm. Jen\u017ee pak se objevily dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edpady. V\u017edycky to m\u011blo stejn\u00fd pr\u016fb\u011bh. Popisovali to jako tmu. \u010clov\u011bk v posledn\u00ed f\u00e1zi t\u00e9 nemoci nevid\u011bl, nesly\u0161el a nec\u00edtil. Kdy\u017e tomu podlehla bezm\u00e1la t\u0159etina obyvatel m\u011bsta, ustanovila se prozat\u00edmn\u00ed vl\u00e1da a ta na\u0159\u00eddila, \u017ee v\u0161ichni naka\u017een\u00ed mus\u00ed opustit m\u011bsto. Prost\u011b je vyvezli a nechali je tam. To byl p\u0159esn\u011b ten okam\u017eik, kdy jsme si uv\u011bdomili, \u017ee n\u00e1s od zv\u00ed\u0159at naprosto nic neodli\u0161uje. V nebezpe\u010d\u00ed jsme jen sobeck\u00e9 bytosti zahnan\u00e9 do kouta. M\u011bsto se obehnalo dr\u00e1t\u011bn\u00fdm plotem a odst\u0159ihlo se od vn\u011bj\u0161\u00edho sv\u011bta. Vyhl\u00e1sil se tak\u00e9 striktn\u00ed z\u00e1kaz vych\u00e1zen\u00ed a spousta dal\u0161\u00edch opat\u0159en\u00ed. To poskytlo \u010das na objeven\u00ed vakc\u00edny. Jen\u017ee kdy\u017e jsme nad tou nemoc\u00ed kone\u010dn\u011b vyhr\u00e1li a dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edpady u\u017e se neobjevovaly, uk\u00e1zalo se, \u017ee n\u00e1vrat do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota nebude tak snadn\u00fd. Prozat\u00edmn\u00ed vl\u00e1da spoustu opat\u0159en\u00ed nezru\u0161ila a ujala se veden\u00ed m\u011bsta na dobu neur\u010ditou. D\u00e1l u\u017e n\u00e1sledovala jen cesta do pekel. P\u0159ed p\u00e1r lety bych tvrdila, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho prost\u011b nen\u00ed mo\u017en\u00e9. A te\u010f jsem v tom u\u017e n\u011bkolik let p\u0159e\u017e\u00edvala. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nikdy jsem nepochopila, pro\u010d je pro n\u011bkoho tak l\u00e1kav\u00e9 m\u00edt nad n\u011bk\u00fdm moc. A za jakou cenu.<\/p>\n\n\n\n \u0160la jsem k sob\u011b do pokoje a vyt\u00e1hla jsem z police svoji obl\u00edbenou kn\u00ed\u017eku. \u010cetla jsem si dv\u011b hodiny, jen\u017ee pak mi za\u010dalo b\u00fdt divn\u00e9, \u017ee nikdo tak dlouho nejde. Nem\u016f\u017eete se jen tak potulovat po m\u011bst\u011b, za chvilku by v\u00e1s sebrali. Jedin\u011b, \u017ee by se zdr\u017eeli v pr\u00e1ci, ale ani to nebylo obvykl\u00e9. Dal\u0161\u00ed hodinu u\u017e jsem roz\u010dilen\u011b p\u0159ech\u00e1zela po byt\u011b a v hlav\u011b se mi rojil jedem p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159 za druh\u00fdm. Mohli je zatknout, zast\u0159elit, nebo se jim n\u011bco stalo. U\u017e jsem to d\u00e1l nevydr\u017eela, popadla jsem bundu a chystala se odej\u00edt. Ne\u017e jsem v\u0161ak stihla doj\u00edt ke dve\u0159\u00edm, rozrazila je Viola. Byla cel\u00e1 u\u0159\u00edcen\u00e1 a ne\u017e jsem sta\u010dila cokoliv \u0159\u00edct, vpadla do bytu a zabouchla dve\u0159e. \u201eTvoji rodi\u010de zdrhli!\u201c vyhrkla. \u201eCo\u017ee?!\u201c \u201eJo, te\u010f jsem to vid\u011bla. Ut\u00edkala jsem z ubytovny, kdy\u017e kolem m\u011b prob\u011bhla tv\u00e1 m\u00e1ma. Jak m\u011b zahl\u00eddla, str\u010dila mi do ruky pap\u00edr a a\u0165 ti ho pr\u00fd d\u00e1m. \u017de na ni p\u0159i\u0161li a mus\u00ed te\u010f okam\u017eit\u011b ut\u00e9ct a \u017ee je j\u00ed to moc l\u00edto. Pr\u00fd m\u00e1\u0161 v\u0161echny pokyny napsan\u00fd na tom listu a m\u00e1\u0161 co nejd\u0159\u00edv ut\u00e9ct za n\u00ed. Pak m\u00e1ma vyt\u00e1hla z ta\u0161ky n\u011bjakou krabici a b\u011b\u017eela s n\u00ed ke zdi. Tam s n\u00ed n\u011bco chv\u00edli d\u011blala a potom ji tam nechala le\u017eet. Poodb\u011bhla o kus d\u00e1l a najednou to bouchlo. Cel\u00e1 ze\u010f se v tom m\u00edst\u011b rozpadla a tvoje m\u00e1ma tudy utekla. Za chv\u00edli tam p\u0159ib\u011bhl tv\u016fj t\u00e1ta, a kdy\u017e m\u011b uvid\u011bl, ujistil se, \u017ee jsem dostala ten pap\u00edr. Pr\u00fd jen pot\u0159ebovali zajistit, aby se k tob\u011b n\u011bjak dostal, proto\u017ee p\u0159ed va\u0161\u00ed ulic\u00ed to u\u017e hl\u00eddaj\u00ed. No a pak utekl tou d\u00edrou taky. Za p\u00e1r minut tam p\u0159ib\u011bhli str\u00e1\u017eci a te\u010f u\u017e to tam maj\u00ed pod palcem.\u201c Mluvila rychle a trochu nez\u0159eteln\u011b, jak byla v \u0161oku. \u201eNa co sakra p\u0159i\u0161li?! A jak ses sem teda dostala ty?\u201c \u201eProlezla jsem tou rourou, jak jsme si v n\u00ed hr\u00e1ly jako d\u011bti a co se t\u00fd\u010de va\u0161ich, tak jsou podle m\u011b sou\u010d\u00e1st\u00ed rebel\u016f. P\u0159emej\u0161lej, kde asi rebelov\u00e9 vzali ty bomby a pro\u010d jednu z nich m\u011bla tv\u00e1 m\u00e1ma, kter\u00e1 shodou okolnost\u00ed d\u011bl\u00e1 v laborce?\u201c Zn\u011bla dost roz\u010d\u00edlen\u011b, ale to, co \u0159\u00edkala, d\u00e1valo dokonal\u00fd smysl. Jedin\u00fd, kdo mohl opat\u0159it nitroglycerin, byli lidi z laborky. N\u00e1hle m\u011b napadlo spojen\u00ed mezi t\u00edm zat\u010den\u00fdm chlapem a moj\u00ed m\u00e1mou. Nejsp\u00ed\u0161 s t\u00edm taky n\u011bjak souvis\u00ed. To te\u010f ale nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/p>\n\n\n\n Popadla jsem ten pap\u00edr a za\u010dala \u010d\u00edst. Byl to popis, jak vyrobit n\u011bco podobn\u00e9ho tomu, \u010d\u00edm m\u00e1ma odbouchla tu ze\u010f. \u00dase\u010dn\u011b tam taky napsala, kde je m\u00e1m za zd\u00ed hledat a omlouvala se mi, \u017ee mi nem\u016f\u017ee pomoct. Cel\u00e9 to bylo tak na\u0161kr\u00e1ban\u00e9, \u017ee jsem to sotva p\u0159e\u010detla. Jo, rozhodn\u011b jednali ve sp\u011bchu. Nic jsem ne\u0159ekla a b\u011b\u017eela jsem k m\u00e1m\u011b do lo\u017enice. V\u00edm, \u017ee pod postel\u00ed byla v parket\u00e1ch d\u00edra, do kter\u00e9 strkala l\u00e9ky, co odnesla z pr\u00e1ce. Kdy\u017e jsem se tam pod\u00edvala, na\u0161la jsem tam ty chemik\u00e1lie z n\u00e1vodu. M\u00e1m\u011b se poda\u0159ilo ukr\u00e1st v\u0161echno, co pot\u0159ebovala na dost silnou trhavinu. Za\u010dala jsem rychle postupovat podle jednotliv\u00fdch krok\u016f. Viole jsem p\u0159ekotn\u011b vysv\u011btlila, co m\u00e1m v pl\u00e1nu. \u201eUte\u010du s tebou!\u201c \u0159ekla najednou. Pod\u00edvala jsem se na ni trochu nech\u00e1pav\u011b. \u201ePo\u010dkej, a co tv\u016fj br\u00e1cha? Co David? Zab\u011bhne\u0161 pro n\u011bj?\u201c \u201eP\u016fjdu pro n\u011bj na ubytovnu, sejdeme se a\u017e u zdi. Tam u b\u00fdval\u00e9 pek\u00e1rny by to \u0161lo ne?\u201c P\u0159ik\u00fdvla jsem. Viola ode\u0161la stejnou cestou, co p\u0159i\u0161la, a j\u00e1 jsem rychle dokon\u010dila tu n\u00e1lo\u017e. Na tu starou odpadn\u00ed rouru jsem u\u017e zapomn\u011bla. Fakt, \u017ee si na ni Via vzpomn\u011bla, se n\u00e1m te\u010f nesm\u00edrn\u011b hodil. Vypl\u00ed\u017eila jsem se ven a \u0161la jsem na smluven\u00e9 m\u00edsto. Byla u\u017e docela tma a zima. P\u0159i\u0161la jsem ke zdi, ale Via tam je\u0161t\u011b nebyla, tak jsem za\u010dala p\u0159ipravovat n\u00e1lo\u017e, abychom se zbyte\u010dn\u011b nezdr\u017eovali. V\u00edm, \u017ee za zd\u00ed jsou rozs\u00e1hl\u00e9 lesy, hned jak odsud vypadneme, schov\u00e1me se tam. Oni n\u00e1s stejn\u011b nebudou stopovat moc daleko. Sna\u017e\u00ed se hlavn\u011b udr\u017eet lidi uvnit\u0159. Najednou jsem usly\u0161ela, jak n\u011bkdo b\u011b\u017e\u00ed. Trochu riskantn\u011b jsem zapnula baterku a po\u0159\u00e1dn\u011b jsem se pod\u00edvala na konec ulice. V\u00e1\u017en\u011b to byli oni. N\u011bkdo je u\u017e ur\u010dit\u011b zaregistroval, jinak by se pl\u00ed\u017eili jako j\u00e1. Viola na m\u011b nav\u00edc zu\u0159iv\u011b m\u00e1vala. Rychle jsem aktivovala n\u00e1lo\u017e a ustoupila. Jakmile to bouchne, pob\u011b\u017e\u00edme. Jen\u017ee na konci ulice u\u017e se objevili dva str\u00e1\u017eci a za\u010dali st\u0159\u00edlet. Okam\u017eit\u011b jsem vyb\u011bhla ke zdi, p\u0159esto\u017ee to je\u0161t\u011b nebouchlo. Viola i David b\u011b\u017eeli za mnou. Neust\u00e1le po n\u00e1s st\u0159\u00edleli a j\u00e1 se jen divila, \u017ee n\u00e1s je\u0161t\u011b netrefili. Byli jsme t\u0159i metry od zdi, kdy\u017e to kone\u010dn\u011b explodovalo. Byla to ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed r\u00e1na a m\u011b i Violu to svalilo na zem. Na\u0161t\u011bst\u00ed to zasko\u010dilo i str\u00e1\u017ece a tak jsme se rychle sebrali a prob\u011bhli d\u00edrou ve zdi. Nebylo to \u00fapln\u011b snadn\u00e9, proto\u017ee Violu trefil kus kovu z v\u00fdbuchu, ale i tak jsme pokra\u010dovali v b\u011bhu. Ut\u00edkali jsme a ut\u00edkali, kli\u010dkovali mezi stromy a nezastavili jsme d\u0159\u00edv, dokud neutichly v\u00fdst\u0159ely. Pak jsme se kone\u010dn\u011b ohl\u00e9dli. David s n\u00e1mi nebyl.<\/p>\n\n\n\n D\u00edvala jsem se, jak se na n\u00e1s sn\u00e1\u0161\u00ed sn\u00edh. Bylo to tak uklid\u0148uj\u00edc\u00ed po tom v\u0161em. Viola byla te\u010f taky mrtv\u00e1. Nem\u00e1m j\u00ed to za zl\u00e9. Nev\u00edm, co bych na jej\u00edm m\u00edst\u011b d\u011blala j\u00e1. Asi si m\u016f\u017eu jen vy\u010d\u00edtat, \u017ee jsem pro ni nebyla tak dobr\u00e1 k\u00e1mo\u0161ka, aby ji to dalo v\u016fli pokra\u010dovat. Nebo prost\u011b c\u00edtila, \u017ee u\u017e to nezvl\u00e1dne. Nev\u00edm, jak hluboko j\u00ed ten kov zajel, ale dost to krv\u00e1celo. Te\u010f jsem na to sama a mus\u00edm naj\u00edt na\u0161e. Ale nem\u016f\u017eu je za\u010d\u00edt hledat hned. Nechci tady Violu nechat ve tm\u011b, v\u00edm, \u017ee by se sama b\u00e1la. Taky se boj\u00edm. Ze tmy vyl\u00e9zaj\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ery, a pokud \u010dlov\u011bk nerozsv\u00edt\u00ed v\u010das, Slunce u\u017e nevyjde. Po\u010dk\u00e1m s n\u00ed, dokud nep\u0159ijde rozb\u0159esk\u2026<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" U\u017e p\u00e1t\u00fdm rokem po\u0159\u00e1d\u00e1 na\u0161e \u0161kola liter\u00e1rn\u00ed sout\u011b\u017e. T\u0159e\u0161ni\u010dkou na dortu je v\u017edy p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd sborn\u00edk Pluj\u00edc\u00ed ostrovy, ve kter\u00e9m jsou obsa\u017eeny v\u0161echny sout\u011b\u017en\u00ed studentsk\u00e9 texty. Vyd\u00e1v\u00e1 ho pro n\u00e1s nakladatelstv\u00ed Dobr\u00fd d\u016fvod. <\/p>\n","protected":false},"author":4,"featured_media":1774,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":[],"categories":[173,111,181],"tags":[172,131,184,183],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1773"}],"collection":[{"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/4"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1773"}],"version-history":[{"count":5,"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1773\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1787,"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1773\/revisions\/1787"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/1774"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1773"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1773"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1773"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}![\"\"](\"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/wp-content\/uploads\/2025\/07\/WhatsApp-Image-2025-07-16-at-20.52.36-1-1024x768.jpeg\")
![\"\"](\"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/wp-content\/uploads\/2025\/07\/WhatsApp-Image-2025-07-16-at-20.52.35-3-1024x768.jpeg\")
![\"\"](\"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/wp-content\/uploads\/2025\/07\/WhatsApp-Image-2025-07-16-at-20.52.35-1-1024x768.jpeg\")
![\"\"](\"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/wp-content\/uploads\/2025\/07\/WhatsApp-Image-2025-07-16-at-20.52.36-1024x768.jpeg\")
![\"\"](\"https:\/\/zpravodaj.gymnsostelc.cz\/wp-content\/uploads\/2025\/07\/DSC_5495-1024x678.jpg\")