Začátek byl velkolepý

Dne 22. října 2025 vyrazili studenti estetické výchovy a další zájemci o umění do pražského Rudolfina na koncert a následně do Valdštejnské jízdárny na výstavu Ženy, mistryně, umělkyně 1300 – 1900.

Jeli jsme autobusem s panem učitelem Kopečným a paní učitelkou Zažímalovou. Když jsme dorazili do Prahy, museli jsme trochu přidat do kroku, neboť jsme to měli takzvaně „na knop“.

Začátek byl velkolepý, trubky zahrály Fanfáru pro obyčejného člověka. Celý koncert byl dost interaktivní, průvodce s dirigentem do něj často vstupovali a o to víc to bylo zajímavější. Taky postupně představili jednotlivé části orchestru – žestě, bicí, dřevěné dechové nástroje, smyčce a varhany. Vždy hrála každá skupina část skladby od Josefa Suka, což byl žák a zeť Antonína Dvořáka. Později se dostalo i na jeho skladby. Následovala krátká přestávka a poté i druhá část koncertu. Druhou částí koncertu nás provázel příběh ptáka Ohniváka.

V tajemné zahradě udělá rozruch pták Ohnivák. Zpozoruje ho princ, který je ukrytý ve křoví a chce ho ulovit. Pták mu ale dá nabídku: ,,Nech mě být, a až ti bude nejhůř, tak ti pomůžu.“ Pak tam chorovodem přitančí dvanáct princezen a ne, chorovod není nemoc, je to takový tanec v kruhu. Princ je jimi okouzlen a sleduje je ze křoví. Poté se tam zjeví ještě jedna princezna, která je krásnější než všechny ostatní, a princ se do ní okamžitě zamiluje. Když tu najednou se objeví Kostěj nesmrtelný a vše hezké chce zmařit. Chce prince proměnit v kámen, ale na pomoc přiletí pták Ohnivák, zazpívá ukolébavku a řekne princi: ,,Když rozšlápneš Kostějovo vejce, umře, protože ve skutečnosti není nesmrtelný.“ Princ vejce rozšlápne, s Kostějem je amen a z dvanácti náhodných kamenů je vysvobozeno dvanáct princů. Příběh končí svatbou třinácti párů.

A tím končí i koncert a my se za deště přesouváme do Valdštejnské jízdárny na výstavu Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900, která představuje uměleckou tvorbu žen, a to od středověku až do konce 19. století. Ukazuje osobitou povahu ženské tvorby nejen v malířství, sochařství, kresbě a grafice, ale zavádí nás i do oblasti užitého umění a tím odkrývá opomíjený příběh dějin umění. Od paní učitelky Jirousové jsme měli i pracovní list. Obrazy byly jak krásné, tak smutné, někdy až znepokojivé. Celkově ale výstavu hodnotíme kladně.