2026 jako nový 2016?
Ve zkratce
Ví někdo ještě odkdy máme ve škole odpočinkové zóny a co bylo vlastně dřív na jejich místě? A jak to bylo se sochou starého Ámose? Pojďte se dozvědět část z bohaté historie naší školy, a to, jaká byla v roce 2016 a jak moc se od té doby změnila.
Možná jste zaznamenali trend, který se začátkem roku začal šířit na sociálních sítích – porovnávání roku 2026 a 2016. Možná ale ne, tak mi ho dovolte vysvětlit. Jde o krátká videa, ve kterých běží fotky z toho roku a let předešlých a do pozadí hraje třeba písnička Let me love you od DJ Snaka anebo se jedná o výzvy v komentářích, jako Leťs make 2026 the new 2016! a tak podobně. Pro mladé lidi je v tom cosi nostalgického, neboť ti, kteří byli v roce 2016 dětmi, jsou teď již teenagery. A tak není divu, že se tento trend stal záhy na internetu docela oblíbeným. Porovnává úplně všechno, a to od oblečení, přes líčení až třeba i k hudbě.
A protože naše škola se mladými studenty jen hemží, pojďte si přečíst, jak moc se od roku 2016 změnila:
Co je asi nejdůležitější, tak se během let proměnilo její vedení. Máme novou paní ředitelku, nového pana zástupce a také se různě promíchal učitelský sbor. Je ale nutné konstatovat, že spousta z nich už tu v roce 2016 učila, a tudíž působí na naší škole už přes obdivuhodných deset let!
Také zde před pár lety přibyl nový obor, a to předškolní a mimoškolní pedagogika, o který je aktuálně velký zájem.
Co se technické stránky týče, tak si naše škola prošla dost velkými změnami a stále se chystají další. Například, v roce 2016 se rozšířila o druhou jazykovou učebnu a novou digitální učebnu vybavenou tablety (v té době ve školách naprostá novinka). Tu dnes samozřejmě také máme, ale předtím se jednalo o starší tablety a učebna byla na jiném místě.
Šatny už vzhledem k většímu počtu studentů nebyly prostorově dostačující, a tak se rozšířily i do chodby před tělocvičnou, kde mají nyní některé třídy své skříňky.
Starší studenti pamatují období opravy hlavního schodiště z prvního do druhého patra, kdy se muselo chodit přes schody na přístavbě a o přestávkách se zde vytvářely značné zácpy, protože schodiště zde není tak prostorné. Na opraveném schodišti je teď díky velké prosklené stěně mnohem víc světla.
Obnovou si prošlo i objednávání obědů, které se vždy provozovalo přes stránky školy, a studenti ho mohli učinit buď ze svého mobilu anebo přes „tablety“ s myší, rozmístěnými po škole a v jídelně. Dnes stojí na stejném místě, akorát myš zmizela a tablety jsou nyní dotykové.

Dále bychom neměli opomenout příběh Jana Ámose Komenského, který stojí ve vestibulu. Studenti okolo něj denně chodí, ale mladší z nich možná ani nevědí, že na jeho místě stála předtím jiná socha, také Jana Ámose Komenského, ale v trochu větší podobě. Ten ale bohužel padl jako oběť pro vytvoření videa oktávy 2022-23 a byl nahrazen tímhle novým, menším.
Odpočinkové (neboli „chill“) zóny u nás taky nebyly odjakživa, ale objevily se až před čtyřmi lety. Předtím se zde nacházely prázdné výklenky s kopírkami. Přibližně ve stejnou dobu byl také přidán stůl s židlemi ve druhém patře před učebnou dějepisu.

Je ale spoustu věcí, které v roce 2016 na škole byly podobné anebo přetrvávají doteď, možná se i staly za ta léta tradicí:
Například před deseti lety byla výuka francouzského jazyka doplněna o rodilého mluvčího, stejně jako je tomu tento školní rok.
Již v té době nás na zájezdech doprovázel pan Rudolf Kadlec z RK Tour, který s námi stále jezdí na dobrodružné výpravy i teď.
Každoroční zpívání koled u stromečku ve vestibulu školy je také už dlouhodobější (a stále oblíbenou) tradicí.
Dále se na naší škole už spoustu let s přestávkami (např. kvůli covidové pandemii) hrála nejrůznější divadelní představení, která se vždy dočkala kladného ohlasu ze strany diváků.
Už v roce 2016 si mohli studenti kupovat svačinu ve školním bufetu, stále na tom stejném místě.
A na lyžařský kurz do Pece pod Sněžkou, kam se každý rok jezdí studenti učit lyžovat či snowboardovat, vyrazili studenti v roce 2016 také.
Naše škola se během těch deseti let dost změnila, vystřídala několik učitelů, školníků, přijala spoustu žáků a zase je nechala za pár let jít. Vytvořily se zde tradice, vzpomínky a staly nejrůznější příhody, tak, jak to na školách často bývá. Tak uvidíme, jaká bude ta naše, až uplyne dalších deset let.
