Proustův dotazník: Paní ředitelka pod lupou

Proustův dotazník je soubor otázek, který francouzský spisovatel Marcel Proust (1871–1922) využíval k poznávání osobnosti svých přátel. Tento dotazník byl součástí literární ankety, již rozesílal lidem ze svého okolí. Otázky se zaměřovaly na zásadní životní okamžiky, osobní preference, vzpomínky i individuální postoje. Pomocí Proustova dotazníku postupně poznáváme osobnosti našich pedagogů. Po panu Vejmelkovi přichází na řadu paní učitelka a ředitelka – Lenka Procházková.  

Jaké vlastnosti si u člověka nejvíce ceníte? 

Je jich asi více, ale často spolu souvisejí. Cením si empatie, čestnosti, odvahy a upřímnosti. 

Co nemáte ráda? 

Zbytečnou zlobu, nenávistné komentáře na sociálních sítích (bez snahy vést diskuzi a s cílem co nejvíce ublížit), lež a přetvářku. 

Co je vaše nejcennější věc? 

Jednoznačně zdraví. Ano, není to věc, ale nic cennějšího určitě nikdo z nás nemá. 

Kdo jsou vaši oblíbení spisovatelé? 

Od mého mládí to byl vždy Robert Fulghum. V průběhu let jsem si ale oblíbila množství dalších autorů. Když mám nostalgickou náladu, tak nepohrdnu knihou od Jane Austenové. Fajn oddechovky psala Sophie Kinsella, na těch jsem si ráda v létě u rybníka trénovala svou angličtinu. Často si také vychutnám klasickou detektivku nebo thriller. Baví mě Robert Bryndza, Steven King a spousta dalších. Z četby náročnější na zamyšlení bych doporučila jednu konkrétní knihu. Jmenuje se Konsilience – jednota vědění. Sice se jedná o dílo staršího vydání, které z dnešního pohledu není nijak revoluční a v některých oblastech bude překonané, ale přináší zajímavé myšlenky a snaží se o propojení humanitního, resp. filozofického uvažování s přírodovědným přístupem a znalostmi.  

Jaká je vaše představa o absolutním štěstí? 

Osobně si myslím, že něco jako absolutní štěstí nejspíše neexistuje. Člověk, který nemá žádnou potíž, se stejně začne něčím trápit (často nějakou malicherností), protože lidský mozek na život bez nutnosti řešení problémů údajně není vůbec nastaven (resp. toho není schopen). Toto „moudro“ ale nemám ze své hlavy, pamatuji si ho ze školení, a od té doby se na něj snažím myslet vždy, když začínám snít o životě bez mráčků.  

Jaké je vaše nejoblíbenější zaměstnání? 

Jsem moc ráda, že mohu pracovat ve škole. Už jenom z toho důvodu, že kontakt s energií a názory mladých lidí nás pedagogy nejenom udržuje dostatečně ve střehu, ale také nám umožňuje si tzv. prodloužit své vlastní mládí.  

Co vás baví? 

Kromě své práce, kterou mám ráda a nepovažuji to ani za samozřejmost, ani za klišé, mě baví čtení knih a cestování. 

Jaké je vaše motto? 

Ranní ptáče dál doskáče. Ale upřímně – tím, že ráda spím, se mi příliš nedaří jím řídit. 

Jaká slova či fráze používáte nejčastěji? 

Myslím, že bych se měla odnaučit říkat „hele“. 

Jaká je vaše největší marnotratnost? 

Ráda utrácím za knížky, občas si udělám radost pěkným šperkem. 

Kdo jsou vaši hrdinové v reálném životě? 

Všichni, kteří zachraňují lidské životy a pomáhají ostatním. Ať jsou to profesí hasiči, lékaři, policisté, nebo i běžní občané, kteří se nebojí přiložit ruku k dílu při povodních, zachránci tonoucích… Prostě lidé, kteří bez zaváhání poskytnou první pomoc člověku v nesnázích.