Objevování krás Francie

Dny od 2. do 7. června roku 2025 strávili studenti francouzštiny napříč školou ve Francii. Doprovázeli je vyučující francouzštiny Markéta Fabešová a Eva Dvořáková a pan učitel Vít Lojka. Zkušeným průvodcem byl účastníkům pan Rudolf Kadlec a společně s ním navštívili mnoho zajímavých míst Azurového pobřeží od Marseille až po Saint-Tropez.

Odjezd z Telče v šest večer začal bojem o místa. Když se všichni usadili, kola autobusu se roztočila a pan Kadlec začal s horlivým výkladem. Během cesty jsme cca po třech hodinách zastavovali v různých motorestech pro občerstvení. Při zastávce na večerní hygienu se dveře na toalety zdály rozbité a naše tušení nám potvrdilo i prohlášení cizinky, ze kterého jsme rozuměli sice jen kaput, ale i to nám stačilo.  

Spánek byl namáhavý, nejhorší snad bylo najít vhodnou polohu, ve které lze spát. Ranní průjezd kolem Monaka nás naplnil očekáváním. Příjezd do našeho ubytovaní Camping Les Naiades byl někdy okolo druhé hodiny odpoledne. Aby toho nadšení nebylo na jeden den moc, museli jsme ještě cca dvě hodiny počkat, než se našim rozlámaným kostem dočkalo postele. Zlatým hřebem večera bylo koupání v bazéně, sjíždění tobogánů a procházka na pláž u zálivu Saint-Tropez. Koupání v moři, které bylo příjemně teplé, bylo zážitkem samo o sobě. Plavání v moři, zatímco nedaleko od vás jsou jachty, je něco nepopsatelného. 

Následný výlet do Marseille byl náročný svým brzkým vstáváním. Ne moc nadšení z toho, že jsme zase dospávali v autobuse, jsme dorazili na místo. Náladu nám zlepšil croissant z místní pekárny. Doufáme v to, že nám i panu průvodci učitelky francouzštiny odpustí, že z legrace říkáme „boulangerie“.  Po zaplnění pekárny většinou našeho zájezdu nás čekala cesta turistickým vláčkem ke chrámu Notre Dame de la Garde. 

Poté jsme se s větrem ve vlasech dostali lodí na Frioulské ostrovy. Tam jsme mohli nachytat pravou přímořskou atmosféru procházkou podél moře s obchody a kavárnami, kterým na zahrádkách rostly palmy. Byla možnost se i koupat v takovém zálivu, kde čirou náhodou parkovaly dvě lodě tím způsobem, že pohled na ně vypadal jak z nějakého románu odehrávajícího se na pláži. 

Lodí jsme dopluli zase zpět do Marseille a poté už nás čekala jen cesta na ubytování.   

Čtvrtý den nás čekal Grand Canyon du Verdon a jezero Svatého Kříže. Cesta autobusem přes serpentiny vyžadovala, aby řidiči jezdili něžně a s citem. Výhledy, které se nám naskytly, byly dechberoucí, úžasné skály střídající se s azurovou vodou nám připomněly, jaké účesy dokáže příroda vytvořit. Skvělým zážitkem bylo i vypůjčení šlapadla na jezeře Svatého Kříže, kterým jsme se mohli volně pohybovat po celé vodní ploše. Koupání jsme se taky vyhnout nemohli. I když se voda zdála zprvu ledová, rychle jsme si zvykli a v nádherné vodě jsme plavali jako rybky v moři. Poté, co jsme všichni uschli, jsme se autobusem přesunuli do města Saint Tropez. Obchody designerských značek lemující přístav, ve kterém parkovalo několik jachet, je něčím, na co se jen tak nenarazí. Viděli jsme i budovu, ve které měl stanici známý Četník ze Saint Tropez. 

Poslední den ráno se někteří účastníci zotavovali z útoku rýžovými chlebíčky, který na ně spáchali nejspíše opilí Němci. Veškeré stresy ohledně balení a odjezdu naštěstí nepřetrvaly dlouho a během chvíle jsme se ocitli v Monaku. Procházka tratí, po které se ještě před dvěma týdny proháněly formule, nadchla nejednoho fanouška. Přestávka na jídlo a rozchod, kdy jsme se mohli podívat do tamějších obchodů nebo projít ulicemi, byla jen krátkým odpočinkem od nabitého programu. Ani zde jsme nevynechali možnost se koupat. Poté jsme byli v Monte Carlu a zletilí studenti se mohli kouknout a možná i odhalit tajemství casina. Některým se podařilo vyhrát, některým bohužel ne, ale tak už to v casinu bývá. Nelze necitovat i větu, že „casino je něco, jako moderní kostel“. Dalo by se říct, že Monaco bylo třešničkou na dortu. Poté jsme ukončili zájezd, který byl pro nás nejenom plný nezapomenutelných zážitků, ale i nových zkušeností.