Ohlédnutí za olympiádou v Tokiu

Od 23. července do 8. srpna se v japonské metropoli konaly letní olympijské hry, které byly kvůli celosvětové koronavirové pandemii o rok posunuty. Česká výprava čítala 115 sportovců, 13 z nich si odvezlo domů medaili. Se čtyřmi zlatými, čtyřmi stříbrnými a třemi bronzovými medailemi se letošní hry staly z českého pohledu nejúspěšnějšími v samostatné české historii. Stejný počet medailí už naši olympionici vybojovali na LOH 2012 v Londýně a LOH 1996 v Atlantě, v obou případech i se stejným počtem zlatých medailí, ale rozdíl zde tvoří zisk jedné bronzové navíc na úkor jedné stříbrné z Tokia.

• 

4. den, 1. medailový úspěch

První medailový úspěch pro Českou republiku zaznamenal ve čtvrtý den her vodní slalomář Lukáš Rohan v kategorii C1, tedy v kategorii, kde závodník klečí v kánoi a používá pádlo s jedním listem. Ve finále nestačil akorát na suverénního Slovince Benjamina Savšeka a bral stříbro.

Ve stejný den získal medaili i český šermíř s běloruskými kořeny Alexander Choupenitch. V souboji o bronz zdolal svého soupeře z Japonska a po 113 letech získal český šerm medaili z olympijských her. Naposledy bral bronz Vilém Goppold z Lobsdorfu st. ještě za Rakousko-Uherska v roce 1908 na hrách v Londýně.

Velkou šanci získat medaili měl 26. července i závodník na horském kole Ondřej Cink, ale jemu radost z třetí příčky v předposledním kole překazil defekt zadního kola a s prázdnou zadní duší a smutným pohledem musel dobře rozjetý závod opustit.

Dvojnásobná radost

Další radost z umístění českých sportovců na stupních vítězů byla rovnou dvojnásobná. Ve finále trapu si se čtyřmi dalšími soupeři poradili oba naši střelci a následně si v rozstřelu rozdělili první dvě příčky. Zlato bral Jiří Lipták a stříbro „zbylo“ na Davida Kosteleckého. Také tím došlo k tomu, že na prvních dvou příčkách byli čeští olympionici po 89 letech. Naposledy se tak stalo na OH 1932 v Los Angeles – tam první místa obsadili vzpěrači Jaroslav Skobla a Václav Pšenička. Japonští pořadatelé ani nebyli na takovou střeleckou senzaci připraveni, takže se medailový ceremoniál lehce opozdil, protože sháněli druhou českou vlajku.

Do finále se dostala i vodní slalomářka Tereza Fišerová a plavkyně Barbora Seemanová. Obě však ve svých disciplínách skončily šesté.

Úspěšný den

30. července, den po velkém úspěchu našich střelců, šel do boje i elitní český judista a obhajitel zlata z LOH v Riu Lukáš Krpálek. Ten ve své kategorii nad sto kilogramů prošel přes nelehké soupeře až do finále, kde narazil na nepříjemného Gruzínce Tušišviliho, se kterým doposud nezvítězil. Svým pasivním přístupem na začátku dokázal oponenta z Gruzie unavit a na konci ho podařeným útokem dostal na lopatky, odkud už se Tušišvili za deset vteřin nedokázal dostat a dojatý Krpálek mohl slavit. Obhájil zlato z Ria 2016, a zařadil se tak mezi nejúspěšnější české olympioniky.

Ve stejný den si vyjel cenný kov i kajakář Jiří Prskavec, a to rovnou zlatý! Svou konkurenci přejel doslova o parník. Stříbrný slovenský závodník Jakub Grigar měl čas horší o 3,22 sekundy. „Jířa“ tak vložil poslední dílek do skládačky vyhraných vrcholných akcí – MS, ME, OH.

Tenistky nezklamaly

Den nato hrála svůj finálový zápas tenistka Markéta Vondroušová. Ta si svou cestu na vrchol turnajového pavouka ženské dvouhry vyšlapala poměrně hladkými výsledky se silnými soupeřkami a dohromady ztratila pouze jeden set. Ve finále však narazila na Švýcarku Belindu Bencicovou, kterou už porazit nedokázala. I přes závěrečný neúspěch čekalo na naši tenistku krásné stříbro, a tak se tokijský olympijský turnaj stal jejím nejúspěšnějším v dosavadní kariéře.

Následující den v zemi vycházejícího slunce znamenal pro český tenis další finálovou účast. Tentokrát jsme měli možnost fandit Barboře Krejčíkové a Kateřině Siniakové, které se účastnily turnaje ve čtyřhře. Z tohoto klání vyšly vítězně české tenistky výsledkem 7:5 a 6:1.

Celý tenisový turnaj ale provázely potíže spojené s pořadateli. Ti například naplánovali zápasy do největších veder. Teploty během klání byly tak extrémní, až tenisté během nich omdlévali. Vysoké teploty na kurtech doprovázelo také velké vlhko. Chybou byla i nepřipravenost pořadatelů na tyto podmínky.

• 

Kanoistika i sportovní lezení

V dalších dnech se na start postavili i např. rychlostní kanoista Josef Dostál, který se poprvé vrátil z OH bez medaile, nebo běžkyně Kristiina Mäki, která sedm měsíců předtím porodila, a následně si v Tokiu zaběhla osobní i národní rekord na patnáctistovce.

3. srpna zažilo svoji premiéru na olympiádě sportovní lezení. U toho nechyběl ani náš špičkový lezec Adam Ondra. Komfortně prošel kvalifikací, aby se pak mohl o dva dny později zúčastnit i finále, to mu však nesedlo tak, jak bychom si my i Adam přáli, a tak se náš lezec musel spokojit alespoň se šestým místem.

Poslední medaile zařídili české výpravě až předposlední den olympiády oštěpaři Jakub Vadlejch a Vítězslav Veselý. První jmenovaný dokázal vyhodit svůj oštěp až na stříbrnou příčku a druhý na příčku bronzovou.

A na závěr jediný kolektivní sport, basketbal

Jediným kolektivním sportem v Tokiu s českou účastí byl basketbal. Naši basketbalisté v čele s Tomášem Satoranským, hrajícím v NBA, odehráli v rámci basketbalového turnaje tři zápasy. Ve skupině narazili na výběry Iránu, Francie a USA. Irán se jim povedlo přehrát o šest bodů, avšak zbylé dva zápasy už ve svůj prospěch zvrátit nedokázali, a tak už do dalších bojů nezasáhli.

32. letní Olympijské hry byly ukončeny slavnostním ceremoniálem 8. srpna 2021. Nejvíce medailí si odvezla domů olympijská výprava Spojených států. Čeští sportovci se stali počtem medailí osmnáctou nejúspěšnější výpravou těchto her. Navázat na své výkony budou moci už za necelé tři roky v Paříži.