Jak jsme vyrazili do Velké Británie
Ve zkratce
Zájezdy do zahraničí pořádá naše škola pravidelně. Ten poslední se konal na konci září a zavedl studenty 3. a 4. ročníku GOB a SOŠ na známá místa Francie a Velké Británie.
Jednoho pěkného odpoledne na konci září jsme my, studenti čtvrtého a třetího ročníku GOB a SOŠ, zamávali naší rodné zemi a vyrazili vstříc našemu společnému cíli, tedy Spojenému království Velké Británie a Severního Irska. Společně se čtyřmi statečnými učiteli, neohroženým panem řidičem a neochvějnou průvodkyní Jitkou jsme všichni cítili, že celou cestu zdárně zvládneme.
Projeli jsme celým Německem, udělali si jednodenní přestávku v samotném městě lásky – Paříži, kterou jsme si mohli projít a vidět všechna známá místa na vlastní oči, a to včetně takových klasik, jako je katedrála Notre Dame či Eiffelova věž.
Další den jsme podjeli vlakem pod La Manchem a vstoupili na půdu britského ostrova. Postupně jsme se prošli po bílých útesech v Doveru a navštívili malebné městečko Canterbury se svými typickými hrázděnými domy a slavnou Canterburskou katedrálou.
Večer jsme dorazili do Londýna a plni nervozity čekali na rodiny, které nás měly po následujících pár dní ubytovávat. Čím blíže jsme ale naše ubytovatele poznávali, tím více nás nervozita opouštěla. Viděli jsme na vlastní oči, že se nemáme čeho obávat.
V následujících dnech jsme měli možnost vidět všechny možné krásy Londýna, projít si vyhlášenou Oxfordskou univerzitu a nechat si vyrazit dech Windsorem, královským městem, ve kterém měla víkendovou rezidenci královna Alžběta II.
Šestý den jsme se rozloučili s rodinami a vyrazili na poslední zastávku naší cesty, kterou byl Brighton. Procházka po přímořské promenádě z nás vyhnala nastupující únavu, abychom zvládli vnímat fascinující podmořský život v místním podmořském akváriu Sea Life Centre a exotický palác Royal Pavilion (sídlo krále Jiřího IV.).
Poté jsme vyrazili zpět k naší domovině. Pan řidič z nás vysál poslední kousek energie svými šlágry, které pouštěl při zpáteční cestě na plné pecky. A už jsme byli zpět v naší malebné kotlině. S dojetím jsme se loučili s naší průvodkyní Jitkou, na kterou nikdo z nás určitě jen tak nezapomene. Unavení k smrti, ale nabytí neuvěřitelnými zážitky a zkušenostmi si nás naši rodiče odvezli zpět domů. Bylo to velké dobrodružství i velká legrace a já věřím, že svého rozhodnutí přidat se k této výpravě nikdo nelitoval.