Objevili jsme, že představivost nemá žádné meze

Jako žákyně kvarty jsem měla tu možnost zúčastnit se tvůrčí dílny se Simonou Bohatou, která je uznávanou autorkou a má mnoho zkušeností s psaním povídek a vydáváním prozaických textů. Dozvěděli jsme se mnoho informací, jak o psaní textu, který obsahuje hovorovou češtinu, a tudíž se s ním nesetkáváme tak často, tak ze života na Žižkově v 80. letech 20. století. Celkem jsme měli s paní Bohatou tři setkání. 

Od prvního setkání jsme ještě moc nevěděli, co očekávat, ale nakonec jsme si našli společnou cestu. Paní Bohatá pro nás měla připravenou řadu úkolů, na kterých jsme si mohli vyzkoušet práci s bezpříznakovým textem, slangem či zestručněním příliš dlouhých textů. Jedním z úkolů bylo z obyčejného textu udělat něco, co čtenáře vtáhne do děje. Někteří se drželi základního textu, ale jiní objevili, že představivost nemá žádné meze, a text úplně předělali.

Na druhém setkání, již vybaveni dobrou svačinkou, jsme se dotkli tématu, na které by se jen tak v hodinách nenašel čas, i přesto, že je zajímavé. Byly nám představeny dvě umělecké skupiny: český Devětsil a americká Société Anonyme, které i přesto, že vznikly nezávisle na sobě na různých místech, a tudíž spolu nemohly nijak komunikovat, měly podobný, ne-li stejný záměr. Propojení literatury a umění bylo zajímavým tématem, které nás seznámilo s českou malířkou Toyen i jinými významnými umělci jako Marcel Duchamp nebo Man Ray. 

Poslední setkání se týkalo propojení literatury a filmu, z větší části filmové hudby. Na konkrétních ukázkách nám byly představeny nám dosud neznámá jména jako Luboš Fischer či Zdeněk Liška. Mohli jsme vidět ukázky z filmů Spalovač mrtvol, Markéta Lazarová, Údolí včel a dalších. Mnozí z nás vnímali tyto filmy jako staré, ale přesto za podívání hodné. Na závěr nás čekal kvíz, ve kterém jsme měli přiřadit hudbu ke konkrétnímu filmu, což se ukázalo, že není tak lehké, jak se zdá. I přesto jsme se s tím nějak poprali a nasmáli se některým z našich nepovedených tipů. 

Paní Bohatá nás mimo jiné namotivovala i do účasti v literární soutěži Literární cena Otokara Březiny, tudíž se velká část naší třídy dala do psaní povídek a jiných textů. Dozvěděli jsme se spoustu příhod ze života na Žižkově, jak těch hezkých, tak těch brutálních. Setkání s paní Bohatou pro nás bylo inspirující a zase nás o kus přiblížilo literatuře.