Rád lezu na vysoké stromy

Zajímá vás, co obnáší práce školníka? Nebo co dělá ve volném čase? Náš nový pan školník Marek Pacher vám prozradí víc v následujícím rozhovoru.

Co vás přimělo nastoupit na pozici školníka na naší škole? 

Pracoval jsem předtím na Úřadu práce v Jihlavě, a i když jsem to tam měl hodně rád, dojíždění mě vraždilo. Přestože jsem docela studijní typ, baví mě i pracovat rukama, řešit technické výzvy. 

Co všechno takový školník vlastně musí zastat a obstarat? 

Stará se vlastně o chod školy v provozním smyslu. O auta, malé i větší opravy, komunikaci s firmami. Něco málo administrativy, spolupráce s učiteli, zástupci, s pracovnicemi úklidu, kuchyní. 

Jaká povolání jste dělal dřív? 

Kdysi jsem pracoval v nemocnici na operačních sálech, pak většinou jako správce budov. Chvilku jsem si vyzkoušel taky jízdu kamionem, ale nebylo to pro mě. 

Jak rád trávíte svůj volný čas? 

Rád čtu, dřív psychoterapeutické knihy, teď mezinárodní vztahy (nějaký čas jsem studoval psychoterapii a pak politologii). Hraji doma na elektrickou kytaru a rád lezu na vysoké stromy (v mládí jsem horolezoval). 

Máte oblíbenou knihu? Jakou? 

Oranžovou knihu od Osha. Teď čtu Romana Szpuka, to je takový šumavský Ivan Martin Jirous. Mám rád dobrou nebo vtipnou poezii, třeba Krchovského (ten je ovšem někdy pěkný čuně). 

Na jakém zajímavém místě jste byl? 

Jako horolezec jsem u nás viděl místa, o kterých lidé nemají ani tušení, například skálu jménem Kobyla v Příhrazích. Chorvatsko je bomba, i když je takhle blízko. Silvestr v Paříži (lidi si o půlnoci vynesou ven židle na Champs-Élysées a slaví), Řím – tam bych mohl žít. 

Máte nějaký sen, který jste si ještě nesplnil? 

Jo, třeba žít půl roku na majáku. Líbilo by se mi vylézt na Tre Cime di Lavaredo, ale bál bych se asi té výšky. Plavba lodí kolem světa by taky stála za hřích.