Z jeviště jsem nemohla odtrhnout oči

Je pátek 21. března a my, nedočkaví herci ze školního divadelního souboru, chvátáme mrazivým ránem na zastávku, abychom užuž nasedli do autobusu a za doprovodu pana učitele Radka Kopečného, paní učitelky Květy Zažímalové a pana učitele Lukáše Vejmelky se vydali na výlet do Brna.  

Už o dvě hodiny později míříme rovnou do slavné vily Tugendhat. Ačkoliv vila zvenku vypadá jako obyčejný moderní domeček, ukrývá v sobě mnohem víc. Ohromila nás nejenom velkými fascinujícími prostory, ale též bohatou historií. A obzvlášť fakt, že takto moderně vypadající budova byla postavena už před druhou světovou válkou, mě, musím se přiznat, šokoval. 

Po skončení prohlídky ve vile Tugendhat pokračujeme objevováním dalších přenádherných prostor. Tentokrát v Mahenově divadle. I v něm na nás čekal průvodce, který nás provedl napříč divadlem a poskytl nám možnost nakouknout i do technických zákoutí. Krásou divadla jsem doteď naprosto unesená, nadchlo mě svými malbami, velkým lustrem nad hledištěm a všudypřítomnými detaily.  

V průběhu dne se potom procházíme prostornými ulicemi velkoměsta, užíváme si jarního sluníčka a svěžího větříku. V průběhu našich pochůzek samozřejmě zastavujeme i u známého Brněnského orloje na náměstí Svobody a navštěvujeme katedrálu svatého Petra a Pavla na Petrově. U každého významného místa na nás čeká i odborný výklad pana Kadlece, který nás celým dnem doprovází. 

S blížící se šestou hodinou už však směřujeme naše kroky k Městskému divadlu Brno, ve kterém již za chvíli začíná zlatý hřeb našeho nabitého programu. Tím je muzikál My Fair Lady (ze Zelňáku). 

Když se naposledy zatáhla opona a přestaly nám brnět ruce od bouřlivého potlesku, vypukla mezi námi žhavá výměna dojmů. Špičkový výkon všech herců nás ohromil. A co teprve, když jsme zjistili, že hudba pocházela nikoliv z nahrávky, nýbrž od živého orchestru! Nesmím opomenout ani představení samotné. Příběh ve mně po celou dobu probouzel celou řadu emocí a z jeviště jsem nemohla odtrhnout oči. Zkrátka opravdu silný zážitek. 

Nočním Brnem kráčíme zpátky k autobusu a pomalu začínáme vstřebávat tento velmi neobyčejný den. A jaké dojmy z výletu měli naši průvodci?

Paní učitelka Zažímalová:

Co se Vám na výletě nejvíc líbilo?  

„Určitě návštěva vily Tugendhat.“

 Proč?  

„Překvapila mě tam spousta detailů. Dodnes když se doma podívám na dveře, tak si vzpomenu, že ve vile Tugendhat sahají až ke stropu a že se to musí strašně zvláštně otvírat. Uvědomila jsem si taky, jak pohnutou historii ta vila má a že si rodina Tugendhatových tu krásu vůbec neužila. Žili tam pár let.“  

Pan učitel Kopečný:

Jaký je Váš nejsilnější zážitek z Brna? 

„Mým nejsilnějším zážitkem byla dvě překvapení a obě se týkala prostoru. Nejprve mne překvapil volně plynoucí prostor vily Tugendhat a podruhé skrytý orchestr na jevišti v Městském divadle Brno.“

Pan učitel Vejmelka: 

Co Vás na výletě nejvíc překvapilo? 

„Určitě vzduchotechnika ve vile Tugendhat. Prostě ten systém v principu uměl to, co dnešní nejluxusnější instalovaná technika – ohřívat, chladit a čistit vzduch. Ale bez nějaké sofistikované „rozbitné“ elektroniky. Jediným elektrickým komponentem byl obyčejný elektromotor pohánějící fukar, který zajišťoval nucený oběh vzduchu domem přes „akční“ komory. Regulace topení nebo chlazení probíhala mechanicky přes systém kladek.“  

Mohl byste z exkurze ještě něco vypíchnout? 

„Měli jsme štěstí na průvodce. Málokdy mě nějaká návštěva památek tak zaujme, že si pak zpětně dohledávám na internetu další souvislosti. No a tady se to stalo! Průvodkyně ve vile byla úžasná, fakt moc pěkný projev a interakce s celou skupinou. Člověk, který nás prováděl Mahenovým divadlem, byl taky borec. Představte si takového běžného průvodce ze zámku. Tak, a teď ho zcela znegujte – to byl on. Ten člověk pracoval v oddělení jevištní techniky, takže prostě věděl.“