Vlk

Dřevorubec kácel stromy. Bylo pár dní před Vánocemi, ale on musel pracovat. Byl smutný – neměl žádný dárek pro svého syna. Ten si přál psa, ale dřevorubec byl chudý a nemohl si ho dovolit.

Dodělal těžkou práci a vydal se domů. Kilometr od domova zaslechl vytí. Byl na to zvyklý. Skrčil se za strom. Vlci zanedlouho běželi nedaleko mýtinky. Když mezi nimi uviděl mládě, něco ho napadlo. Pes a vlk…

Rozběhl se k řece a nastražil past. Až tudy vlci půjdou, chytnou se do sítí, ale přetrhnou je a poběží dál. Jen to mládě tam uvízne, protože nebude mít dost sil, aby provazy přetrhlo. Schoval se za jehličí a čekal.

A vlci už běželi. Stalo se, jak dřevorubec předpokládal. Když vlci odběhli, vydal se k mláděti. Bylo mu ho docela líto. „Je to pro syna,“ říkal si. Chodil za ním každý den a nosil mu jídlo. Vlk si zvykal na přítomnost lidí. Potom už dokázal chodit dřevorubci po boku.

Na Štědrý den ho dal synovi. Syn byl nadšený a pojmenoval ho Jeff. Trávil s ním spoustu času. Dřevorubec si ale všiml, že vlk není šťastný. Namlouval si, že si zvykne.

Když si toho stejného všiml i syn, rozhodl se, že ho večer pustí. Když viděl, jak utíká, začaly mu slzet oči. Dřevorubec ho pozoroval. Obdivoval ho. Ráno syn řekl, že vlk utekl. Otec byl potichu. Za pár let zbohatli a koupili si psa. Každé další Vánoce okolo chalupy běžel vlk…