Hvězdný let rakety Paaa aneb Jak tým TeSA dobýval oblohu

V lednu se hvězdný tým TeSA přihlásil do soutěže Czech Rocket Challenge, což je studentská raketová soutěž určená pro středoškolské a vysokoškolské studenty. Hlavní cíl této mise byl jasný, aby raketa doletěla co nejdál a také aby vajíčko, které poletí do oblak, přistálo neporušené.

U zrodu hvězdného týmu TeSA (Telč Space Agency) byl pan učitel Lukáš Vejmelka, když navrhl terciánům Zdeňku Rychlému a Jurovi Kotounovi, jestli by nechtěli stavět raketu s dalšími studentkami. Původní nápad přihlásit se do této soutěže byl Elišky Bednářové a Marie Pykalové ze sexty. Zkontaktovali jsme se a rozdělili si úkoly. Holky vymyslely a sestrojily konstrukci, Zdeněk naprogramoval letový počítač (tzv. avioniku), Jura vymyslel a zrealizoval systém pro bezpečné vystřelení/otevření padáku a dosednutí na zem tak, aby se syrové vajíčko uvnitř rakety nerozbilo při letu, ale hlavně při přistání.

Také jsme měli na výběr z několika výzev, ale protože jsme neměli předchozí zkušenosti, přihlásili jsme se do skupiny začátečníci – středoškoláci. Výzvou bylo vynést syrové vajíčko co nejvýš a vrátit ho neporušené. Hned poté, co začala soutěž, organizátoři pro týmy dělali různé workshopy, aby se týmy naučily pracovat v raketovém prostředí. Například workshop na práci se speciálním programem na simulaci raket nebo jak správně navrhnout avioniku. Poté soutěžící také museli odevzdávat reporty, které zaručovaly bezpečnost na odpalovacím dni. Byli jsme ve skluzu, ale nakonec jsme poslali finálový report, podle kterého posuzovali, jestli nás pustí na odpalovací den. Neměli jsme moc nadějí, že by nás mohli pozvat k odpálení rakety, protože to bylo opravdu udělané v poslední den. K velkému překvapení a radosti nás pozvali ke startu hvězdné rakety, která se teď už jmenovala Paaa (Per aspera ad astra = Přes překážky ke hvězdám).

• 

Po dlouhé a náročné práci, plné mnoha problémů, byla raketa Paaa připravena na startovací rampě v Brně. Začalo se odpočítávat, jakmile se odpočet dostal k nule, raketa se se hřměním odlepila od startovací rampy a začala se prodírat k mrakům, ve kterých následně zmizela. O chvíli později vidíme naši stříbrnou raketu, která se snáší z nebe na oranžovém padáku. Po nalezení rakety na strništi zjišťujeme, že naše raketa dosáhla výšky 500 m a vajíčko se vrátilo bezpečně bez jediné prasklinky, a tím jsme úspěšně splnili výzvu.

Odvezli jsme si spoustu zážitků a poznatků, ale nakonec jsme se radovali stejně nejvíce z ceny za nejlepší design rakety (nejen za vzhled, ale i za technické vychytávky).