I ty jsi dopaminový feťák!

Kdy naposledy jste otevřeli mobil s tím, že jdete dělat něco produktivního a skončili jste na TikToku? Kdy naposledy vám přišlo na mobil oznámení a nutně jste jej museli vidět? Jsou vám slova jako “ještě jedno video”, “ještě jedna písnička”, “ještě jeden díl” povědomá? A proč jsou krátkometrážní videa lepší? A proč jsou ještě lepší, když ve spodní části obrazovky běží subway surfers? A proč se u psaní článku do Zpravodaje vždycky zaseknu na Instagramu? Odpovědí je dopamin. Možná je na čase, abychom se s ním seznámili. 

Dopamin je z hlediska chemie a biologie katecholamin vznikající v hypotalamu, který plní svou funkci zejména na mezolimbické dopaminové dráze. To nezní ani moc sympaticky, ani moc zábavně a ani já moc nevím, co to vlastně znamená, ale nebýt dopaminu, tak ani nevstaneme z postele. Pro psychology je dopamin to, co vytváří v naší hlavě motivaci, odměnu a radost způsobenou z nějaké činnosti. Právě dopamin je ten svůdný hlásek, který říká: “Hele! Vidíš to? Běž tam! Koukni se na to!” A to je něco, co potřebujeme. Náš mozek se díky dopaminu velmi rychle učí. Princip je přitom velmi snadný: podnět, pozitivní reakce, chceme víc. Zkusíte nové jídlo, chutná vám, příště si ho dáte znovu. Něco se vám povede, dostanete pochvalu, máte motivaci to udělat ještě jednou. A možná udělat i víc. A právě tento pocit v nás dopamin vyvolává.

Ovlivňuje nás na každém kroku a ani to nemusíme vědět. Nejde jen o školu a jídlo, ale i o sport, práci, dokonce i o lásku. Dopamin nám říká, co je dobré a co bychom měli chtít. A něco takového přece chceme, ne? Žene nás kupředu a vede nás směrem, který je pro nás nejlepší. Zatím působí dopamin docela sympaticky, že? A on také je. Tedy až do momentu, kdy se z nejlepšího stane nejpříjemnější. Dopamin nepozná, co je prospěšné a co ne, ale zato moc dobře pozná, co je příjemné. A stejným mechanismem, kterým nás nutí si ráno zaběhat nebo přečíst si knihu, nás nutí i kupovat nezdravé jídlo, hrát hazardní hry, kouřit, pít alkohol, brát drogy… protože ono to přece bylo příjemné, že?

A co víc, dopamin – ve snaze vytvářet nám motivaci – se nespokojí s málem. Dopamin chce stále víc a víc. To, co stačilo včera, je dneska už málo. Dopamin se totiž velmi rychle vyčerpá a ve snaze jeho hladinu udržet si musíme neustále zvyšovat limity. Uběhl jsem kilometr, ale zítra chci uběhnout dva. Ta kostička čokolády byla výborná, ale příště si dám celý řádek… anebo celou tabulku. To desetiminutové video bylo sice super, ale teď je tu tohle minutové, a to je lepší. A je tu další. A další. A tohle má text, a ještě je na pozadí akce. Víc stimulů, větší reakce, víc dopaminu, víc štěstí. Ano, větší radost sice máme z dlouhodobějších úspěchů, ale tyhle malé “úspěchy” nám to potěšení přináší rychle a hlavně hned.

Kdy tedy přibrzdit? Když cítíme, že bez dané věci nemůžeme fungovat, že ji nutně potřebujeme a že všechno je přece nuda a nic nás nebaví. Dopamin totiž není jen hormon, ale i droga, o které nevíme, že ji bereme, a na které se velmi rychle staneme závislými. Klíč ke zvládnutí závislosti ale máme všichni ve svých rukou. Prvním krokem je uvědomit si celý mechanismus a pak už jen stačí přesměrovat mozek jinam. Není to snadné, ale cesta je v hledání radosti a potěšení tam, kde to má smysl. V času stráveném s přáteli, v seberozvoji, v kreativní činnosti. V něčem, co sice nepřináší potěšení tak rychle, ale přináší jej dlouhodobě. 

Dopamin je tedy – jak praví lidová moudrost – dobrý sluha, ale zlý pán. Měl by být nápovědou, ne cílem. Ovlivňuje nás každý den a celý den a díky němu z nás jednou mohou být úspěšní lidé. Anebo taky ne. Přece za nás ale nenecháme rozhodnout nějaký derivát uhlovodíku, že? Pokud jste tedy dočetli tento článek až sem a vaše hladina dopaminu zajisté poklesla, tak se zkuste zamyslet, čím ji opět zvednete. Tím končím, přišlo mi totiž oznámení z TikToku a já nutně musím vidět, o co jde!