Lyžák

Sedm dní, to byla doba, jakou trval náš lyžařský kurz, který se odehrával v Peci pod Sněžkou a začínal 25. ledna. Byla velká účast jak z řady žáků kvinty, 1.A, 1.AE, tak z řady učitelů, kterými byli paní učitelka Benešová, Fischerová, a pan učitel Lojka, Ondráček, Plunder a Přibyl. Po výstupu z autobusu jsme se vydali cestou nahoru k chatě Svornost. Někteří jako odměnu za svoji ochotnou pomoc přesouvat batohy mohly jet rolbou, jiní to museli vyjít. Po namáhavém výšlapu nás čekaly pokoje a večeře, další dny už sjezdovky či běžecké tratě. Vždy po probuzení přišel čas na snídani v podobě švédských stolů, kde si každý přišel na své. Obědy a večeře již měli všichni stejné. 

Do skupin, ve kterých jsme se společně řítili, či sesouvali dolů ze sjezdovek, jsme se rozdělili podle toho, na čem jsme jezdili, nebo jak moc jsme si na snowboardovém či lyžařském vybavení věřili. Každé ze skupinek se ujal jeden z učitelů, který se se svou skupinkou dohodl, jakou sjezdovku si vyberou. Většina ale musela sjet Zahrádky, aby se poté mohla rozmístit po celém areálu. Začátečníci začínali většinou na menších sjezdovkách, které nebyly tak prudké, a oni měli čas si tam vše nové vyzkoušet. Ráno jsme na sjezdovky vyrážely v devět hodin a odpoledne ve dvě hodiny. Největším adrenalinem však bylo snad to, abychom stihli vleky, které zavíraly ve čtyři odpoledne, zpátky k chatě a nemuseli vycházet celou sjezdovku nahoru. Veškeré možné sjezdovky jsme si užili v pondělí, úterý a čtvrtek. V pátek jsme jeli skibusem do areálu Janských Lázní a užili si jedny z nejdelších sjezdovek v České republice. 

Někteří odvážní dobrovolníci se na běžky vydali ráno a jiní museli povinně ve středu. Ti nejodvážnější dokonce podnikli i úspěšnou výpravu až na Sněžku, na které bylo počasí bez mlhy, na rozdíl od zbytku Pece pod Sněžkou. Ti méně zdatní se poté rozdělili do skupin podle toho, kolik toho na běžkách ujedou. Běžkování nás čekalo také v sobotu, když jsme již neměli pokoje a čekali na to, až pro nás přijede autobus. 

O večerní zábavu se postarali kytaristé, kteří v jídelně hráli různé písničky, a ostatní měli šanci se přidat a zazpívat s nimi. Na struny se jim podařilo naladit příjemnou atmosféru, které se účastnili jak žáci, tak i učitelé. Ti, kterým nebylo úplně do zpěvu, šli odpočívat nebo se bavit se svými kamarády na pokoj. Poté již následovala večerka, kterou se všichni snažili dodržet, a zasloužený večerní odpočinek. 

Lyžařský kurz nás naučil nejen lyžovat, či snowboardovat, ale také jsme se sblížili se svými spolužáky a našli jsme si kamarády i z jiných paralelních tříd.  Azuro nás úplně neuvítalo, ale sněhu a námrazy bylo v Krkonoších jak se patří.