Dva týdny v reálném světě aneb Praxe očima budoucí učitelky
Ve zkratce
Do studia nastupovala s obavami a nejistotou. Dnes však ví, že si vybrala správně. Eliška Sobotková, studentka prvního ročníku oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika, přibližuje, jak vypadá studium plné praxe, tvořivosti a práce s dětmi.
Máme za sebou naši velkou dvoutýdenní souvislou praxi, která se konala 18. – 29. 5. 2026 a musím říct, že to byl zážitek, na který jen tak nezapomenu. Pro mě osobně to byla neskutečná zkušenost, protože jsem měla možnost vyzkoušet si hned dvě odlišná prostředí. První týden jsem strávila mezi těmi menšími v Mateřské školce Komenského a druhý týden jsem se přesunula k o něco starším dětem na Základní škole Hradecká Telč.
Když jsem první den nastupovala do mateřské školky, byla jsem velmi nervózní, i když už jsem absolvovala týdenní praxi právě v této školce. To ale naštěstí zmizelo hned ve dveřích, kde mě přivítaly rozzářené dětské oči a hromada energie. Během týdne jsem si vyzkoušela spoustu věcí, ať už ranní kruh s otázkami a cvičením, aktivity v různých oblastech, asistenci při oblékání až po čtení pohádek před spaním. Zároveň to byla smíšená třída, takže jsem měla možnost pracovat jak se staršími, tak mladšími dětmi. Velmi naučné pro mě bylo vidět, jak probíhá výuka v centrech aktivit a jak to celé funguje. Poznala jsem také práci učitelky i z trochu jiné stránky než jenom té hrací a viděla jsem, kolik práce za tím je. Paní učitelky mi všechno hezky ukázaly a vysvětlily. S dětmi jsme vyrazili i na výlet, mohla jsem tedy vidět i děti v ne úplně běžném prostředí. Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo, když za mnou děti samy začaly chodit pro objetí nebo se mě ptaly, jestli si s nimi půjdu hrát. Děti mi začaly nosit obrázky a přáníčka, dokonce jsem od jednoho kluka dostala i kytici. V tu chvíli člověk cítí, že ta práce má obrovský smysl.
Jelikož jsem na praxi byla už po druhé, snažila jsem se napravit chyby z minula, jako třeba komunikaci s učitelkami a trpělivost. Myslím si, že tyto věci se mi dařily, trpělivost upřímně nebyla ani tolik potřeba, protože děti byly většinu času hrozně hodné! Měly jasně stanovená pravidla a podmínky, které uměly dodržovat.
Druhý týden na základní škole byl zase úplně o něčem jiném. Práce se školáky vyžaduje trochu jiný přístup – děti už jsou samostatnější, ale o to víc potřebují individualitu a jasná pravidla. I tady jsem měla možnost vyzkoušet si vyučovat předměty a zkusit si práci pedagoga. Vymýšlet pro děti aktivity tak, aby je hodina bavila, byla někdy fakt výzva. S dětmi jsme vyrazili na plavání i na pohádku. Navíc jsem si mohla vyzkoušet i práci asistentky a měla jsem jedinečnou možnost absolvovat náslech ve specializované třídě pro žáky s poruchami chování. To pro mě bylo velikým přínosem a zkušeností.
Jsem moc ráda, že jsem si mohla spoustu věcí zkusit a vidět. Cítila jsem se tam strašně dobře a byl tam celkově hrozně dobrý kolektiv jak pedagogů, tak i dětí. Mrzí mě, že už tohle období končí a já odcházím s hlavou plnou otazníků. Práce s dětmi v MŠ Komenského i na ZŠ Hradecká mě bavila tak moc, že mám teď obrovské dilema, kterému z těchto dvou světů dám v budoucnu přednost. Ať už se nakonec rozhodnu jakkoliv, vím, že jsem si vybrala ten nejlepší obor. Velké díky patří všem paním učitelkám z MŠ Komenského i ZŠ Hradecká za jejich vedení, trpělivost a inspiraci!
