Návštěva ze země langošů
Ve zkratce
Pamatujete si ještě na výměnný pobyt v Maďarsku? Pokud ne, tak jsme my, třeťáci, dostali příležitost výměnného pobytu se studenty z budapešťského Veres Péter Gimnázia. V Maďarsku jsme byli na konci března a teď na začátku června se nám obrátily karty a my se stali těmi, kteří museli ubytovávat někdy i více než jednoho Maďara.
Naše cesta příprav začala už po návratu z Budapešti, protože jsme se chtěli vyrovnat jejich programu, a to nebyl vůbec lehký úkol. Dále nás čekala výroba uvítací cedule, protože jsme ji samozřejmě museli mít větší a lepší než oni.
1. června – pondělí
Takzvaně den D. Naši výměnní studenti měli přijet až v půl čtvrté odpoledne, proto nás ještě ráno čekaly 4 vyučovací hodiny. Ty byly zpestřené o přítomnost francouzských učitelek, které tu zrovna také byly. Ale čtyři hodiny utekly jako nic a my jsme se mohli přemístit domů a následně na jihlavské vlakové nádraží. Tam jsme naše Maďary vyzvedli a každý si ho vzal domů. V mezičase jsme si řekli novinky, co se za ty dva měsíce přihodilo. V sedm hodin večer jsme se zase všichni sešli na školní zahradě, kterou nám půjčila základka. Udělali jsme uvítací táborák, kde si někteří Maďaři poprvé v životě opekli špekáčky. Opékaly se i sýry, a dokonce i trdelník na klacku. Hodně se zpívalo, třeba jsme je učili písničku Stánky. Ale hlavně se hodně povídalo, smálo a prostě jsme se bavili. O dobrou náladu opravdu nebyla nouze.
2. června – úterý
Druhý den byl věnovaný škole a Telči. Nechtěli jsme Maďary hned první den někam tahat, a tak Telč byla nejpřijatelnější možností. Všichni jsme se v osm hodin sešli v aule a proběhlo krátké přivítání, třída 2.AP zazpívala nějaké písničky, pustili jsme krátké video o Telči a na chvíli si vzala slovo i paní ředitelka a paní učitelka Fischerová, která řekla pár vět maďarsky. Toto celé zabralo první hodinu. Druhou hodinu byla angličtina. Zkrátka jsme ty naše výměnné parťáky vzali na naši běžnou hodinu angličtiny. Po angličtině jsme jim konečně mohli ukázat školu. Rozdělili jsme se do skupin a postupně navštěvovali všemožné hodiny a také třídy. Ze všeho byli hodně překvapení, hlavně z toho, jak máme všechno velké a že můžeme používat tablety nebo notebooky. No zkrátka máme lepší školu než to jejich vězení. Prý je to luxus, tak si toho važme! Na oběd jsme je vzali do školní jídelny, kde byla na výběr i tradiční svíčková, kterou si většina z nich dala. Po obědě jsme vyrazili do města, na náměstí a potom do podzemí a na věž sv. Ducha. V neposlední řadě nesměla chybět prohlídka zámku. Každý průvodce, kterého jsme za celý týden měli, se omlouval za jeho špatnou anglickou výslovnost, myslím, že nás to asi tolik netrápilo. Nejvíc jsme se natrápili s vymýšlením zábavy na podvečer. Celý týden jsme se museli starat o naše kamarády z Maďarska, to znamená nejen zařizovat jídlo a pití, ale i zábavu, aby si také něco z Česka odnesli. Na tento den jsme vymysleli bowling, vzali jsme je do Telče a do Třeště. Naše plánovací schopnosti nás dovedly k úspěchu, donesly se k nám jen pozitivní reakce.
3. června – středa
Celá středa byla věnována výletu do Prahy. Museli jsme je vzít do toho našeho hlavního města. Jeli jsme dvoupatrovým autobusem a doprovázel nás průvodce Jirka. Už v brzkých hodinách jsme se od něj mnohé dozvěděli, třeba jak se dostal k angličtině. V Praze jsme prošli Královskou cestu, která vedla od Strahovského kláštera přes Pražský hrad se slavnostní výměnou stráží, Karlův most, Lennonovu zeď až na Staroměstské náměstí. Zkrátka jsme jim z Prahy ukázali snad to nejzajímavější. Některé slabé kusy už odpadávali na zem, proto se přešlo na tří hodinový rozchod. Domů jsme se vraceli se zážitky, fotkami a suvenýry, jen toho průvodce jsme tam nechali.
4. června – čtvrtek
Po náročném dni v Praze jsme zase chtěli něco odpočinkovějšího. Proto jsme ráno dali dvouhodinovku tělocviku, kde jsme měli na výběr z fotbalu, softbalu a volejbalu. Tentokrát to nebylo pocení v Lipkách, ale vlastně super den na hřišti. Po tělocviku jsme mohli vzít Maďary na naučnou stezku Telčí s aplikací Skryté příběhy, ale většina se spíše šla projít náměstím a parkem či nakoupit nějaké suvenýry nebo navštívit kavárnu. Oběd jsme si opět dali ve školní jídelně a poté už každý pokračoval se svým výměnným studentem podle svého uvážení. Ovšem večer jsme se opět všichni sešli na grilovačce u jedné spolužačky. To bylo zase skvělé tmelení našich přátelství, u kterého úplně zavonělo české léto.
5. června – pátek
Náš pátek bych popsala jedním velkým failem. Neboť jsme se Maďarům chtěli trochu pomstít a vzít je na túru na Roštejn. Oni nás v Budapešti vzali za hrozného vedra snad na ten nejstrmější kopec Maďarska. Bohužel pro nás mělo počasí jiné plány. Už od rána hrozně pršelo a v tomhle počasí bychom opravdu nikam nedošli. Většina spolužáků má řidičák, a proto se tam dostali vlastním autem a zbytek naložila paní učitelka Toufarová školním autem. No, pomsta moc nevyšla. Na Roštejně jsme absolvovali prohlídku, a to byl v podstatě konec celého dne. Nevím, co dělali ostatní, ale my, protože jsme z Třeště, jsme naše Maďary vzali na třešťské betlémy. Žádný další společný program jsme neměli, takže jsme utužovali vztahy buď po skupinkách, nebo každý sám se svým kamarádem.
6. června – sobota
Týden utekl jako voda a už tu byl den odjezdu. Naši Maďaři odjížděli už v půl jedné, a proto nikdo z nás asi nevyčaroval žádný zázračný program, protože všichni Maďaři a také Češi už byli hodně unavení z celého týdne. Většina to vyřešila buď krátkou procházkou, nebo třeba hraním her. Nakonec jsme je tedy opět odvezli na jihlavské nádraží a nastalo loučení. V Maďarsku to bylo lehčí, protože jsme věděli, že se znovu uvidíme, to už teď neplatilo. Bylo to smutné a dojemné zároveň, ale zůstaneme v kontaktu přes sociální sítě a třeba se ještě někdy v budoucnu uvidíme.
A jak bychom tento týden zhodnotily?
„Do tohoto týdne jsem šla s velkým očekáváním. Jako jedna z mála jsem dostala úplně nového Maďara a ještě k tomu kluka, takže jsem v podstatě začínala na nule. Nakonec ale musím říct, že to bylo snad lepší než v Maďarsku. Tady to prostě pro mě bylo víc komfortnější a zkrátka jsem z toho neměla takový stres. Musím říct, že jsem fakt měla štěstí, že jsem měla tak moc v pohodě kluka, který i chápal moji ne úplně dokonalou angličtinu. Vždycky to je prostě o lidech. Je to velký výstup z komfortní zóny, ale po téhle zkušenosti už vím, že bych ji všem rozhodně doporučila.”
~ Káťa Kozáková, 3.A
„Já měla zase svoji Maďarku už od minula, a tak jsme jen navazovaly na přátelství dál. Moc se mi líbilo jí ukázat hezká zákoutí Česka nebo vést dlouhé konverzace, ale co jsem ještě více ocenila, byly tiché chvilky. Nebyly trapné, ale relaxující. Protože tenhle týden byl opravdu náročný. Ale stál za to. Ráda jsem všechny poznala, udělala fotku nebo jen dala kompliment. Protože tento projekt není jen o jazycích, ale i o hledání nových přátel, což se v mém případě i podařilo.”
~ Míša Pražská, 3.A
A i když už jsme jim mnohokrát děkovali, přece jen bychom ještě jednou chtěli poděkovat paním učitelkám Roupcové, Toufarové a Fischerové. Nejen za celou organizaci tohoto týdne, ale i za veškerou pomoc, milý přístup a trpělivost. Děkujeme, moc si toho vážíme!!
