O některých věcech nevěděl ani pan režisér
Ve zkratce
Chtěli jste někdy nahlédnout do zákulisí divadla? Zjistit, jak se hra skutečně tvoří? V reportáži o Starých pověstech českých se dozvíte třeba to, jak vznikl pozdrav „Perun“ a zda „kroužkování“ bylo skutečně ve scénáři.
Zhruba před rokem se nám dostaly do rukou scénáře Starých pověstí českých, a tak jsme se dali do nacvičování divadelní hry. Pod vedením pana učitele Kopečného a paní učitelky Zažímalové jsme se každou středu scházeli na zkouškách. Ovšem už po prvních pár schůzkách nám došlo, že máme málo rolí, a tak jsme ke Starým pověstem českým připsali Dívčí válku.
Začali jsme zkoušet. Ze začátku jsme scénář četli nahlas, a pomalu jsme se přesouvali na jeviště. Většinou jsme zkoušeli po částech, takže ne vždy jsme se sešli všichni. Byla to zajímavá cesta od začátku až po konec, kdy jsme se ocitli na pódiích jak v Telči před třídami a učiteli, tak v Třešti.
Divadlo není jen zábava, ale i nás lecčemu naučí. A my jako správní herci si srandu umíme udělat vždycky.
Hra se z původní verze vyvíjela všemi různými směry, něco se přidalo, něco ubylo, ale výsledek věřím, že za to stál. Ať už se jedná o známé „kroužkuji“, pohlavky pro Ctirada nebo čistě sám o sobě dokonalý pozdrav „Perun“ – to jsou věci, co se ve hře ocitly jen díky kreativitě a občasnému vzdoru herců vůči scénáři. O některých věcech nevěděl ani pan režisér. Musím zmínit i ikonickou smrtku, jelikož původním plánem bylo odnášet zesnulé ze scény ručně. Ale jelikož to by zabralo moc času, tak se zrodila právě taková smrtka, jakou jste mohli vidět.
Ještě pár měsíců před premiérou byli všichni skeptičtí k tomu, jak to vůbec dopadne. Vše bylo rozpracované a premiéra se pomalu, ale neodvratně blížila a spolu s ní zmatky. Zejména ve druhé části. Abychom vše doladili do dokonalosti, posledních pár týdnů před premiérou jsme měli zkoušky i v době vyučování. Však i shánění kostýmů byl zajímavý a zdlouhavý proces, který jsme ovšem nakonec také zvládli na jedničku.
I přes všelijaké překážky se nám podařilo odehrát divadlo tak, že bavilo jak nás, tak publikum. Jako nejpovedenější představení vnímáme to pro veřejnost, kdy se diváci smáli snad každé naší větě a užívali si každou notu písniček. Dobrá nálada publika nám udělala patřičnou radost. Divadelní zkoušky nás postupem času stmelily dohromady a vznikla skvělá přátelská atmosféra.
Na našich představeních byly kasičky na dobrovolné vstupné a veškerý výtěžek šel organizacím Sdílení o. p. s. a Moje opora. Vybrala se hezká částka a můžeme na sebe tak být právem hrdí. I my herci jsme za naši tvrdou práci byli odměněni. A to krásným výletem do Brna. Těšíme se, co nám přinesou další roky v našem divadelním kroužku.