Jak zachránit lidský život aneb Maraton psaní dopisů

Když vstoupíte do oné umělecké dílny v nejvyšším patře naší školy, určitě znáte ten pocit motivace, který toto místo přináší. Právě tuto energii jsme v jeden pomalý prosincový pátek využili k zapojení se do Maratonu psaní dopisů, o němž se mnozí z nás mohli dozvědět díky lákajícím plakátům na školních chodbách. Nemějte však strach, neboť i ten největší neznalec psaní dopisů, jako jsem byla do toho dne já, se rychle zorientoval díky předpřipraveným šablonám, které účastníkům napovídaly, co a jak psát.

Trochu ale předbíhám. Na stole na nás totiž nečekaly jen samotné šablony, ale doslova veškeré vybavení potřebné k psaní dopisů, a samozřejmě nechyběla ani milá komentátorka, která nám celou akci vysvětlila, včetně příběhů lidí, jejichž osudy nyní leží v našich obálkách. A právě tyto informace bych vám nyní ráda předala.

Za celou akcí stojí organizace Amnesty International, apolitické a nezávislé hnutí působící napříč mnoha národy světa. Amnesty se již od roku 1961 staví na obranu lidí zbavených svých základních lidských práv. Mezi objekty jejich zájmu patří političtí vězni i další nespravedlivě pronásledovaní. Pomocnou ruku může nabídnout kdokoli (i vy, čtenáři), a to prostřednictvím dobrovolnictví, finančních příspěvků nebo jiných nefinančních darů.

Maraton psaní dopisů je jedním z možností, jak si mohou lidské duše navzájem pomoct. Tato lidskoprávní akce patří k největším na světě a zapojit se do ní lze dvěma způsoby. Prvním z nich je účast z pohodlí domova. Stačí papír, pero, obálka a chytré zařízení, ze kterého můžete opsat vzorové dopisy dostupné na webových stránkách Amnesty International. Dopis je potřeba zakončit jménem, datem a volitelně i adresou. Poté už zbývá jen dopis odeslat a zaregistrovat jej na zmíněných stránkách.

Jelikož je však prosinec již v polovině, druhý způsob, tedy uspořádání společné dopisové akce, letos již není možné uskutečnit. I přesto bych vás ráda seznámila s tím, jak tato událost proběhla přímo na naší škole.

Vše tedy začalo stručným představením obětí bezpráví, které byly vybrány pro letošní ročník Maratonu. Mezi nimi byla například kurdská aktivistka Pakhšan Azizi, která teď čelí trestu smrti za svůj boj za ženská práva v Íránu nebo skupina ekvádorských dívek, která se postavila proti flérování (způsob těžby ropy, který výrazně znečišťuje životní prostředí včetně amazonského pralesa). Právě kvůli svému odporu těmto dívkám hrozí každý den nebezpečí od vlády samotné. Stručně shrnuto, šlo o příběhy, které trhají za srdce a kterým se jen těžko věří.

Dále přišlo na řadu samotné psaní dopisů, jenž probíhalo v klidné a příjemné atmosféře. Chvíle soustředěného ticha se střídaly s přátelskými debatami a nad našimi listy se nesla otevřená, vstřícná nálada, která přijala i introverta, jako jsem já. V této komunitě zhruba deseti lidí se dopisy psaly o to snadněji.

Na hromádku dopisů, na kterou jsme se mohli na závěr s hrdostí podívat, byl opravdu radostný pohled. Minulý rok se takových psaní odeslalo celosvětově čtyři miliony a vědomí, že i ty naše se staly součástí tohoto neuvěřitelného čísla, bylo synonymum totožné se slovem radost. Tyto dopisy totiž, ač se to možná nezdá, skutečně dokážou změnit osudy, jelikož vytvářejí tlak veřejnosti, který často vede až k propuštění vězňů. Jsou totiž zasílány institucím a úřadům, které mohou situaci vězněného nějak ovlivnit. I obyčejných deset minut, kdy si člověk sedne k papíru, může mít neobyčejnou sílu.

Na závěr mi zbývá už jen jediné. Pokud si někdy mezi 15. listopadem a 15. prosincem příštího roku všimnete plakátu zvoucího k Maratonu psaní dopisů, nebo si na tuto akci sami vzpomenete, nebojte se zapojit. Možná právě váš dopis bude malým krokem, který pro někoho znamená naději na svobodu.