VYNÁLEZCI, KTERÉ ZABIL JEJICH VLASTNÍ VYNÁLEZ

Alexander Bogdanov a hledání věčného mládí 

Alexander Bogdanov byl ruský lékař a vizionář, který věřil, že našel klíč k omlazení lidského těla. Jeho vynálezem nebyl stroj, ale metoda vzájemné krevní transfuze. Bogdanov byl přesvědčen, že pokud si bude pravidelně vyměňovat krev s mladšími dárci, zastaví tím proces stárnutí, zlepší si zrak a celkově posílí zdraví. 

Bogdanov v roce 1926 dokonce založil první Institut pro krevní transfuze a sám podstoupil 11 úspěšných zákroků. Tvrdil, že se po nich cítí skvěle a jeho okolí si skutečně všímalo, že vypadá vitálněji. 

V roce 1928 se rozhodl pro dvanáctou transfuzi se studentem, který trpěl tuberkulózou a malárií. Bogdanov věřil, že jeho vlastní imunita je natolik silná, že nemoc zvládne. Bohužel se však u něj projevila prudká reakce na krev dárce (v té době se ještě tolik neřešily krevní skupiny a Rh faktory) a po dvou týdnech zemřel. 

Zajímavost: Student, se kterým si krev vyměnil, se nakonec zotavil a žil dál. Bogdanov se tak stal obětí své vlastní teorie o „výměně života“. 

Jimi Heselden: Osudná jízda na Segwayi 

Jimi Heselden byl britský miliardář a filantrop, který zbohatl díky obrannému průmyslu, ale v roce 2009 se rozhodl investovat do budoucnosti ekologické dopravy. Koupil americkou společnost Segway, která vyráběla tehdy revoluční dvoukolová vozítka s automatickým vyvažováním. Jimi tomuto stroji naprosto věřil a viděl v něm budoucnost městského cestování. 

V roce 2010, jen necelý rok poté, co firmu ovládl, se vydal na projížďku na terénní verzi Segwaye po svých pozemcích v hrabství West Yorkshire. Během jízdy po útesu nad řekou Wharfe se zřejmě snažil vyhnout překážce nebo couvnout, aby udělal místo jinému chodci, ztratil kontrolu a zřítil se z více než 20metrového srázu. 

Zajímavost: Je to jedna z nejznámějších tragédií moderní doby spojená s konkrétním produktem. Ačkoliv Heselden Segway nevynalezl, jeho jméno s ním zůstane navždy spojeno kvůli této nešťastné náhodě, která se stala při používání stroje, jehož výrobu sám financoval. 

Henry Winstanley a maják 

Henry Winstanley byl anglický inženýr a malíř, který se zapsal do historie stavbou prvního majáku na světě postaveného na otevřeném moři. Útesy Eddystone byly pro námořníky noční můrou a Winstanley se rozhodl, že je pokoří. Jeho stavba z roku 1698 byla fascinující, ale na tehdejší poměry i trochu bizarní – maják byl plný ozdob, svícnů a připomínal spíše luxusní věž než odolnou námořní stavbu. 

Winstanley byl na své dílo natolik hrdý, že odmítal jakoukoli kritiku ohledně jeho stability. Prohlásil dokonce slavnou větu, že by si přál v majáku pobývat „během té největší bouře, jaká kdy nastane“, aby všem dokázal, že je jeho konstrukce nezničitelná. 

Jeho přání se mu bohužel splnilo v listopadu roku 1703. Tehdy zasáhla Anglii tzv. Velká bouře, která je dodnes považována za jednu z nejničivějších přírodních katastrof v historii země. Winstanley byl v tu dobu v majáku, aby dohlížel na opravy. 

Bouře byla tak silná, že maják doslova vymazala z povrchu zemského. Druhý den ráno na útesech nezůstal po stavbě ani po jejím tvůrci jediný kámen. 

William Bullock a tiskárna 

William Bullock byl americký vynálezce, který v roce 1863 navždy změnil svět médií. Vymyslel totiž rotační tiskový lis, který dokázal tisknout na nekonečné role papíru z obou stran najednou. Předtím se musel papír do strojů vkládat ručně list po listu, což bylo hrozně pomalé. Díky Bullockovi se noviny staly masovou záležitostí, protože se jich najednou daly vytisknout tisíce za hodinu. 

V dubnu 1867 Bullock instaloval svůj nový vylepšený stroj pro redakci novin Public Ledger ve Filadelfii. Během ladění stroje si všiml, že hnací řemen nesedí úplně přesně na kole. Udělal věc, kterou by dnes žádný bezpečnostní technik neschválil – pokusil se řemen za chodu stroje „nakopnout“ nohou na správné místo. 

Stroj mu nohu okamžitě zachytil a v ozubených kolech ji drasticky rozdrtil. Bullock se s následky zranění pral několik dní, ale tehdejší medicína měla své limity. V ráně se vyvinula sněť (gangréna) a William zemřel přímo na operačním stole ve chvíli, kdy se mu chirurgové snažili nohu amputovat, aby mu zachránili život. 

Zajímavost: I když jeho život skončil takto tragicky, jeho design tiskových strojů se v základu používal dalších sto let. William Bullock tak v podstatě položil základy moderní žurnalistiky, i když ho jeho vlastní stroj nakonec připravil o život. 

Franz Reichelt: Skok, který šokoval Paříž 

Franz Reichelt, původem rakouský krejčí žijící v Paříži, byl mužem s pevnou vizí. Na začátku 20. století, kdy se letectví teprve rodilo, bylo největším problémem bezpečí pilotů v případě nehody. Reichelt se rozhodl, že tento problém vyřeší. Začal pracovat na návrhu „padákového obleku“ – oděvu z hedvábí a gumových výztuh, který by pilotovi umožnil v případě nouze prostě vyskočit z letadla a bezpečně se snést k zemi. 

Reichelt svůj oblek testoval s figurínami, které vyhazoval z pátého patra svého domu. Výsledky byly střídavé, ale on byl přesvědčen, že problémem není design obleku, nýbrž malá výška. Věřil, že pokud bude mít padák více času na rozvinutí, bude fungovat dokonale. Po dlouhém naléhání nakonec v roce 1912 získal povolení k testu z první plošiny Eiffelovy věže. 

V mrazivé nedělní ráno se u paty věže shromáždili novináři, diváci i policie. Všichni předpokládali, že Reichelt opět použije figurínu. Ten však všechny šokoval, když se na plošině objevil už oblečený ve svém vynálezu. I přes varování přátel byl rozhodnutý skočit osobně. Dobový filmový záznam zachytil Reichelta, jak stojí na okraji zábradlí ve výšce 57 metrů a celých 40 sekund váhá, než se konečně odhodlá k odrazu. 

Po výskoku se oblek bohužel okamžitě zamotal kolem jeho těla a vytvořil spíše vězeňskou kazajku než padák. Reichelt se zřítil k zemi před zraky všech přítomných. Dopad byl tak tvrdý, že ve zmrzlé zemi pod věží vyhloubil znatelný důlek. Ačkoliv byl jeho pokus tragický, v historii letectví zůstává připomínkou odvahy (a občas i nebezpečné tvrdohlavosti) průkopníků, kteří pro bezpečnost budoucích generací riskovali úplně vše. 

———- dodatek, kdyby příběhy výše byly moc 😀 

Thomas Midgley Jr. a jeho osudný mechanismus 

Thomas Midgley Jr. byl americký chemik, kterého známe hlavně díky vynálezu olovnatého benzínu. Ironií osudu ho však nezahubila práce v laboratoři, ale jeho snaha o samostatnost v soukromí. Když ve svých 51 letech po onemocnění obrnou ochrnul, odmítal být závislý na pomoci druhých. Navrhl proto složitý systém lan a kladek nad svou postelí, který mu měl pomáhat se zvedat a hýbat. 

V roce 1944 se do vlastního mechanismu nešťastně zapletl a lana ho uškrtila. Je to smutný příklad toho, jak zařízení, které mělo sloužit k usnadnění života, způsobilo tragédii. 

Perillos z Athén a bronzový býk 

Tento příběh z antiky je varováním před vymýšlením krutostí. Kovář Perillos vyrobil pro tyrana Falarida dutého bronzového býka určeného k popravám. Uvnitř byl systém trubek, které měly křik oběti měnit v děsivé bučení. 

Tyran se rozhodl funkčnost vyzkoušet přímo na kováři a nechal ho zavřít dovnitř jako prvního. Perillos se tak stal první obětí svého vlastního vynálezu. Ačkoliv ho před smrtí vytáhli, tyran ho následně nechal shodit ze skály. 

Wan Hu (16. století) 

Tento čínský úředník se rozhodl, že se stane prvním astronautem historie. Jeho plán byl jednoduchý: vzal proutěné křeslo, nechal na něj připevnit 47 největších raket se střelným prachem a dva draky jako padáky. Nechal pomocníky zapálit všechny rakety najednou. Po obrovské ráně a dýmu nezbylo po Wan Huovi ani křesle vůbec nic. Dnes se po něm symbolicky jmenuje kráter na odvrácené straně Měsíce.