Den na olympiádě v Českých Budějovicích

Celé Česko v uplynulých dnech žilo olympiádou. A mnoho z nás by určitě chtělo být v centru dění, v Itálii. Však vidět na vlastní oči úspěchy našich sportovců musí být úžasné! Většina z nás takovou možnost nemá, ale existuje řešení! Olympijský festival v Českých Budějovicích! Sice to není Milano nebo Cortina, ale atmosféra je zde úžasná, a navíc si můžete spoustu sportů vyzkoušet. Já jsem všude viděla reklamy a řekla jsem si: „Hm, na tom musí něco být!” A tak jsem se tam jednu únorovou sobotu vydala.  

Vyjeli jsme poměrně brzo, protože jsem tam chtěla být co nejdřív a celý den si naplno užít. Festival se konal na českobudějovickém výstavišti a hned, co jsme dorazili, se mi tajil dech, jak je to tam obrovské. Stejně tak jako fronta na lístky. Naštěstí to šlo docela rychle a už za pár minut jsme se dostali na řadu. Ještě jsme si s bratrem koupili hrací kartu, protože našim cílem bylo splnění co nejvíce stanovišť. Když jste si zakoupili hrací kartu, bylo tam 15 stanovišť se sporty a za splnění alespoň šesti z nich jste dostali odměnu. My rádi soutěžíme, takže proč ne? Mým nejoblíbenějším sportem je biatlon, tam jsme museli jít samozřejmě jako první. Vyzkoušeli jsme si střelbu jak v leže, tak ve stoje.  

Potom už začalo přibývat čím dál tím víc lidí, tak jsme mamku postavili do fronty na běžky a mezitím šli na skoky na lyžích. To bylo hodně zajímavé. Při prvním skoku jsem se trochu bála a přiznám se, že jsem i spadla a doteď mám na koleni pořádnou modřinu, ale druhý pokus se mi už vydařil. Díky bohu, druhou modřinu bych fakt nechtěla. Potom už jsme se vrátili za mamkou a půjčili si běžky. Objeli jsme si pár koleček a bez pádu se to samozřejmě neobešlo, neboť jsem od lyžáku, což už jsou dva roky, na běžkách nestála. Hups!  

Potom jsme se šli radši na chvíli ohřát do olympijského domu, kde jsme si zahráli šipky. Českobudějovický olympijský dům je podobný jako v Itálii, a to nejen atmosférou. Všichni sledují sportovní přenosy a fandí. Součástí areálu byly také dvě haly, Milano a Cortina. V Milanu jsme se podívali na karate a v Cortině si zahráli curling. Odpoledne jsme ještě zkusili sáně a boby a také jsme si chvilku zabruslili. A protože bohužel začalo pršet, šli jsme se schovat do olympijského domu, kde zrovna probíhal rozhovor s hercem Tomášem Havlínkem a paralympionikem Michalem Vápenkou. A protože déšť neustával, byli jsme nuceni náš dlouhý den ukončit. Ale byl to úžasný den. Vyzkoušeli jsme si spoustu nových sportů, ke kterým bychom se normálně nedostali. A když už jsme u těch dobrých dní, víte, že si domů z olympiády vezeme pět medailí? O první se postarala snowboardistka Zuzana Maděrová, která si veze zlato z paralelního obřího slalomu. Druhou medailí bylo stříbro rychlobruslaře Metoděje Jílka ze závodu na 5000 metrů. Další stříbro přihodila Eva Adamczyková ze snowboardcrossu. Ještě jednu zlatou medaili přidal Metoděj Jílek ze závodu na 10000 metrů. A jak jsem říkala na začátku, jsem velká fanynka biatlonu, a proto beru nečekaný, ale o to úžasnější bronz Terky Voborníkové z hromadného startu jako obrovský úspěch. Zkrátka Česko ukázalo, že se ve světě neztratíme a pořád to máme v krvi!