Slackliner Antonín Veselý: Moderní provazochodectví může zkusit každý

Možná už jste v Telči nebo kdekoli jinde viděli popruh napnutý mezi dvěma stromy a provazochodce, který na něm balancoval. Pravděpodobně šlo o slackline. Sport, který jde provozovat jako volnočasovou aktivitu i vytrvalostní disciplínu. Umění balancovat a chodit po dvou a půl centimetrovém popruhu různé délky a v odlišné výšce se také říká moderní provazochodectví.

Jezdím z „lajnerů“, jak si tito sportovci říkají, je Tonda Veselý – čerstvý absolvent Gymnázia Otokara Březiny, od září student Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a nyní už bývalý florbalista z Telče. Slackline poprvé vyzkoušel se svým starším bratrem, který už v tu dobu měl nějaké zkušenosti s daným sportem: „Starší sourozenci bývají vzory pro ty mladší a u mě tomu nebylo jinak, a tak jsem začal chodit taky. Začalo mě to bavit prakticky hned, koupil jsem si svoji první lajnu a začal trénovat na zahradě.“

Právě popruh spolu s ráčnou na dopnutí a dvěma koberci na ochranu stromů jsou pro začátek veškerým potřebným vybavením, které se dá sehnat v běžných sportovních obchodech. Sport je dle Tondy vhodný pro každého, kdo je ochotný se kromě základního vybavení obrnit trpělivostí: „Nejdůležitější je mít dostatek trpělivosti, neboť na začátku to nešlo ani těm nejlepším lajnerům. Jinak je sport vhodný pro každého, kdo má chuť překonávat své limity. Neumím si představit nikoho, komu bych slackline nedoporučil. Od dětí až po seniory, zkrátka lajnit může každý. Jen by měl každý zvážit svůj zdravotní stav. Není to nic nebezpečného, ale je potřeba být k vlastnímu tělu zodpovědný.“

Sport se dá provozovat kdekoli, kde lze napnout tzv. lajna, zároveň by se měl každý sportovec chovat tak, aby svou aktivitou neponičil přírodu ani ničí majetek. Nejčastěji se k uvázání využívají stromy v zahradách nebo parcích, výjimkou ale nejsou ani volná příroda nebo centra měst. V případě chráněné oblasti je potřeba požádat o povolení. „Lajny si užívám prakticky všude. Velký zážitek pro mě byl Highline festival v Českém Krumlově. Po highlinách lajneři chodili a padali v historickém centru Krumlova. Za nejkrásnější lajnu, na které jsem kdy stál, ale považuji highlinu nataženou na pískovcovou věž v Ostrově s názvem Bivoj, kam jsem se dostal díky jedné sympatické rodince,“ popisuje Tonda Veselý.

Své první kroky po lajně zažije většina začátečníků už po jednom odpoledni či víkendu, další pokroky už záleží na šikovnosti lezce a na pravidelnosti tréninku. Slackline se dělí na několik kategorií podle stylu chůze a místa a výšky uvázání popruhu. Za královskou disciplínu se považuje tzv. highline, kdy je lajna natažená ve výšce, lezec chodí v sedáku a je jištěn za popruh, po kterém jde. Pokud se chce někdo účastnit soutěží, může zvolit disciplínu trickline, k níž se používá pěticentimetrový popruh, na němž se lezec snaží předvést co nejlepší trik. „Kromě tricklinu lze soutěžit také v chůzi na rychlost. Mě osobně to ale neláká. Raději soutěžím s vlastním strachem,“ dodává Tonda. Jeho oblíbenou disciplínou je highline, který vyžaduje velké odhodlání a odvahu: „Snad nikde se nebojím tak, jako když sedím na highlině a snažím se zvednout. Ale strach je přirozená součást života a každý člověk by měl překovávat své vlastní hranice. “

A chce se ještě někam posunout? „Jednou bych rád šel po lajně natažené mezi horkovzdušnými balony, ale k tomu je ještě dlouhá cesta. Bohatě by mi ale stačilo, kdyby mi lajny přinášely to, co mi přinášejí teď. Pokud by čtenáře tato úžasná aktivita zaujala natolik, že by si jí chtěl vyzkoušet, ať se mě nebojí kontaktovat. Rád komukoliv pomohu při jeho prvních krůčkách na lajně,“ uzavírá Tonda Veselý s tím, že kontaktovat ho lze přes Messenger pod jeho jménem či e-mailem tondavesely1@seznam.cz.