Ježíškův příběh
Ve zkratce
Ježíšek. Slovo plné kouzel okořeněné špetkou tajemna. Představovali jste si někdy, jak asi prožívá Štědrý den?
Začtěte se do jednoho z vánočních příběhů, které Zpravodaj získal od šikovných žáků naší školy díky soutěži Vánoční příběh. Tento připravila Tereza Marešová, žákyně sekundy.
Už poněkolikáté zvonily zvony kostela dne 24. prosince. Však už to byla nějaká doba, co se tohle stalo naposledy. Vlastně to byl přesně rok. Ale tentokrát se stalo něco výjimečného.
Rukou, která mi padala z postele, jsem zavadil o jemný objekt, o kterém jsem si byl jistý, že tam dříve nebyl. Rozespale jsem vylezl z postele a rozsvítil lampičku. Nechtěl jsem věřit, že tam leží pár balíčků s bílou mašlí.
Několik desítek let, možná století, mě, Ježíška, nikdo nepotřeboval. Přestali ve mě věřit, zařizovali si dárky sami a já byl k ničemu. Ale tentokrát tu ty dárky byly a čekaly na mě, než je někomu odevzdám pod stromek. A tak jsem se do toho pustil.
Uběhla jen krátká chvilka a já byl obklopen zasněženými domy na telčském náměstí. Už mi to tu chybělo. Avšak nechtěl jsem ztrácet čas, vánoční kometa se každou chvíli blížila.
Na balíčcích byly malé papírky s adresou a jménem Tadeáš. Naštěstí to nebylo daleko odsud.
Když jsem se dostal na místo cíle, našel jsem starší malý dům, ze kterého byl slyšet veselý dětský smích. Opatrně jsem dveřmi proklouzl dovnitř. Sice mě neuvidí, ale chtěl jsem mít jistotu.
Uvnitř jsem hned narazil na chudší stromek a pár balíčků. Přidal jsem k nim ty svoje a hned to vypadalo veseleji a štědřeji.
„Mami, podívej, kolik mi dal Ježíšek dárků,“ zaslechl jsem, když do místnosti vešel malý kluk. Za ním jeho matka s mile překvapeným výrazem. Určitě nečekala, že Ježíšek ve skutečnosti přijde. Ale já přišel.