Povídání s historikem Michalem Stehlíkem

Kdo je vlastně Michal Stehlík?

Michal Stehlík je český historik a slovakista. Působí na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v letech 2006–2014 děkanem. Zabývá se především českými dějinami 20. století.  Narodil se v Třebíči, ale od roku 1977 žije v Dačicích. Maturoval na tamějším gymnáziu. Také byl zastupitelem města Dačice a ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za KDU-ČSL. (Zdroj: wikipedia.org)

Bavil Vás ve škole dějepis?

Bavil mě ohromně, jen jsem neměl moc rád období pravěku, ale od starověku až do moderních dějin mě dějiny prostě fascinovaly. Nejprve asi trochu romanticky, králové, bitvy, rytíři, ale postupně jsem objevoval, že dějiny se neodehrávají jen na hradech a na bitevních polích.

A který předmět jste naopak neměl rád?

Jestli mě něco vysloveně nebavilo, pak to byla matematika a určitě i němčina – a nakonec jsem se jako historik českých zemí musel do němčiny zahloubat mnohem více. Bez tohoto jazyka naše dějiny chápat nemůžeme.

Co Vás na Vaší práci nejvíce baví, nebo naopak nebaví?

Je to neustálé objevování něčeho skrytého, ať již informací, nebo souvislostí. Když jsem například bádal a psal o jednom případu z 50. let 20. století, byla to vyslovená historická detektivka, když odkrýváte neznámé věci. Ohledně historie asi není nic, co by mě nebavilo.

Bude podle Vás pandemie koronaviru velkou historickou událostí?

Myslím, že můžeme klidně hovořit v přítomném čase, že pandemie už je nespornou historickou událostí. Je to globální zásah do dosavadního fungování, ať již ekonomického, tak i vůči psychice lidí a společnosti. Pandemie pozastavila dosavadní fungování světa, na jedné straně je nesporným problémem, na druhé straně nám možná něco ukazuje ohledně našeho přístupu k planetě i nám samým. Z každé krize zůstávají nejen negativní důsledky, ale i možné příležitosti.

Jaký máte názor na výuku dějepisu na středních školách?

Nejsem tak blízko výuce samotné, abych mohl z nějakého moudrého nadhledu hodnotit. Ale nyní probíhá přehodnocování rámcových vzdělávacích programů, tak jsem se začetl do několika průzkumů. Vyplývá z nich pořád malý důraz na nejnovější dějiny posledních dvou staletí, které nás bezprostředně ovlivňují. A také je tam jasně vidět, jak potřebné je, aby byla výuka dějin propojena s výukou a výchovou k občanství. Dějepis nesmí být hlavně izolovaným předmětem plným jmen a dat, musí se propojit s životem člověka i společnosti, s literaturou, uměním, občanstvím.

Až to bude možné, někam se určitě vydáme. Nemáte pro nás doporučení na nějaká historicky zajímavá místa, která třeba nejsou tak známá, ale stojí za návštěvu?

Z méně známých míst, která jsou ovšem historicky i svým prostředím nesmírně zajímavá, je to určitě Pobaltí, doporučil bych cestu do Litvy nebo Lotyšska. Jsou to malé země s bouřlivými dějinami, navíc my stále směrujeme na Západ, ale právě Pobaltí je nám v mnohém podobné, a přitom ho vůbec neznáme.

Děkujeme Vám za rozhovor!