Ptali jsme se učitelů, co říkají na distanční výuku!

Jsme již rok a kousek v online prostředí a jak žáci, tak učitelé musí každodenně čelit novým problémům s technikou, s dlouhou dobou sezení u počítače či mobilu nebo s tím, jak nezešílet. Zeptali jsme se osmi učitelů na pět otázek týkajících se distanční výuky. Odpovědi byly skoro předvídatelné, protože si všichni procházíme podobnými chvílemi.

Motivace je důležitá i v roli učitele

První otázka se týkala motivace učitelů. Položili jsme jednoduchou otázku, zda by je motivovalo vidět žáky alespoň přes kamery, protože v současné situaci mají zapnuté kamery jenom někteří učitelé, ale žáci nikoli.

Odpověď byla jasná. Všichni odpověděli, že ano. I když to nenahradí osobní kontakt z očí do očí, tak i postava na obrazovce je lepší než nic.

Pohled redaktorky: Já osobně bych řekla, že hodina s učitelem se zapnutou kamerou je mnohem efektivnější než výuka s učitelem bez zapnuté kamery.

Z odpůrců techniky „ajťáky“?

Další otázka se zabývala prací s počítačem. Většina učitelů odpověděla, že se s počítačem naučili nové věci a že ani netušili, že jsou na počítači i takové funkce, jako odevzdávání písemných prací do určitého termínu, opravování písemek počítačem, kde zaškrtnou správné odpovědi a počítač to opraví sám, a tak podobně.

Alespoň něco je pozitivního (i když v této době opatrně na tento výraz ☺) na této nešťastné situaci. Musíme hledat nějaké plusy!

Pohled redaktorky: Za sebe musím říci, že jsem se s počítačem také hodně naučila. Nejsem zrovna „raketový inženýr“ (jak říkává můj kamarád), ale spoustu věcí jsem se musela naučit, a tím jsem se i zdokonalila.

Spánkový režim je beze změny

Pomocí třetí otázky jsme zjišťovali spánkové návyky. Většina vyučujících kupodivu odpověděla, že se jejich spánkový režim nikterak nerozhodil.

Pohled redaktorky: Upřímně mě to šokovalo, protože nás jako žáky to postihlo mnohem více. Až se někdy vrátíme do školy, budu ráda obecně za nějaký režim, ale hlavně za ten spánkový.

Stihneme probrat všechno naplánované?

Předposlední otázka se zaobírala časem a učivem, které je potřeba probrat. Kantoři odpověděli různě. Někteří, že se nestihne většina, jiní hovoří zhruba o polovině. Ale většina si myslí, že se látka stihne probrat bez větších komplikací. Zde se samozřejmě jedná o jednotlivé předměty.

Věříme, že v dějepisu, základech společenských věd, zeměpisu a podobně se stihne skoro vše, ale v takových jazycích, tam je to podstatně horší. Také je důležité říci, že je otázka kladena na učivo, ne na to, kolik si toho žáci budou pamatovat.

A co volný čas?

A jsme u poslední otázky. Ta se vztahovala k volnému času učitelů. Za karanténu si našli čas i na to, na co už delší dobu volné chvíle nezbývaly. Například začali sportovat, dodělali drobné domácí práce, více čtou, malují putovní kamínky a více pečují o své domácí mazlíčky.

A opět pohled redaktorky: Na závěr tohoto zpovídání našich milých učitelů bych chtěla říci, že se všichni chceme vrátit do normálu a učit se ve škole. Domácí výuka měla nějaké své výhody na začátku této komplikované doby, ale myslím, že už všichni cítíme, že teď už skoro žádné plusy nemá. Vysoká škola a budoucí povolání nám žádné úlevy dávat nebudou. A na úplný závěr jsem našla citát, který toto vše vystihuje:

„Člověk je člověku nejlepším lékem.“