Alžběta Pavlíčková ČR a svět

Jsme zodpovědní za to, jak žijí na druhém konci světa?!

Ve zkratce

Amazonský deštný prales, jeho stav a ekologické problémy s ním spojené. To jsou pojmy, o kterých by měl mít alespoň základní povědomí každý, kdo se zajímá o naši planetu. Můžeme jeho budoucnost ovlivnit i my?

Jak asi budou plíce naší planety vypadat v budoucích letech? (foto: Nalezeno.cz)

Určitě už jste někdy slyšeli o Amazonském deštném pralese. Říká se, že jsou to plíce naší planety, a měl by být schopen vyprodukovat až 20 % kyslíku pro celou planetu. Ale na druhou stranu je zde názor, že se jedná o rozšířený mýtus. Prales sice kyslík produkuje, ale zhruba jen 6 % celosvětového ročního množství. Ještě k tomu téměř všechen vyrobený kyslík prales spotřebuje sám pro sebe. Jsou tu na věc dva pohledy a je na každém z nás, kterému budeme věřit. Co ale víme jistě, je, že nám amazonský deštný prales nemůže být jedno! Proč? To si řekneme v následujících řádcích.

Kácení amazonského pralesa je velice známý fakt, ale jen málokdo ví, s čím vším kácení negativně souvisí. Pojďme si to objasnit:

  1. S tvorbou kyslíku;
  2. S prostorem pro pastviny nebo pěstování krmiva (sóji) pro dobytek;
  3. S plantážemi palmy olejné;
  4. S koloběhem vody;
  5. S oxidem uhličitým a globálním klimatem;
  6. S domovem mnoha živočichů a rostlin;
  7. S domovem původních domorodých kmenů.

Tyto aspekty nyní rozebereme podrobněji:

1) Jak je již výše v článku napsáno, na „plíce planety“ si každý může udělat názor sám. Pohledy odborníků jsou různé a je jen na nás, kterým uvěříme.

Co ale víme, je, že deštné pralesy kyslík vytváří stejně jako všechny zelené rostliny.

2) S tímto faktorem toho souvisí více.

a) Pralesy se kácejí z důvodu prostoru pro pěstování sóji, která se využívá jako krmení pro hospodářská zvířata. Do Evropy se sója dováží převážně ze zámoří – z USA, Brazílie a Argentiny. K výkrmu evropských hospodářských zvířat potřebujeme 11 milionů hektarů půdy v Latinské Americe, což odpovídá velikosti Bulharska.

Nezdá se vám to hodně? Jen abychom nakrmili naše zvířata, která pak sníme, a ještě k tomu vytvoříme větší uhlíkovou stopu.

b) Pole se sójou jsou tak velká, že z větší části se na postřik pesticidy (chemickými látkami zabíjejícími hmyz) musí kromě traktorů používat letadla, protože jsou jednoduše rychlejší. Lidé pak dýchají vzduch plný nebezpečných látek a pijí znečištěnou vodu.

Ano, kvůli našemu masu trpí na druhém konci světa lidé, kteří u polí musí žít. Docela nefér! Nemyslíte?

c) Sóju využívají v Evropě především intenzivní chovy, kde jsou zvířata zavřená. Například prasata, kuřata nebo krávy. Ale o intenzivních chovech zase někdy jindy.

Z toho mi vyplývá, že se sója pěstuje někde daleko, kde výroba ničí pralesy, vodu a vzduch. A ještě k tomu se využívá především pro intenzivní chovy, které se zvířata mačkají v prostorově nevyhovujících podmínkách. To zní fakt skvěle, co?

d) Maso, které jíme, souvisí s druhým koncem planety. Pole se sójou a jinými plodinami se budou rozšiřovat natolik, kolik masa budeme spotřebovávat. Nehledě na to, že dobytek, který těmito plodinami krmíme, vypouští do ovzduší metan, což je plyn, který klima otepluje třiadvacetkrát rychleji než oxid uhličitý. A oxid uhličitý je bezbarvý plyn, který vzniká spalováním paliv, rostlinné hmoty a dýcháním. Snižování spotřeby masa může být tedy velmi konkrétním krokem ke zmírnění klimatických změn a je pravděpodobně jednodušší, než by byla změna celého dopravního systému, který také vyprodukovává CO2.

3) Další z témat, o kterém už jste již pravděpodobně slyšeli, je

Palmový olej

a) Je to nejobchodovanější olej na světě. Začal se vyrábět v 60. letech 20. století a každých 10 let se jeho spotřeba zdvojnásobuje. Používá se k vaření, výrobě biopaliv, kosmetických produktů a čisticích prostředků. Odhaduje se, že k obhospodařování plantáží palmy olejné se celosvětově využívá 13 milionů hektarů půdy. To představuje 1,6násobek rozlohy České republiky.

Opět se kácí pralesy kvůli něčemu, co pro nás není už vůbec zdravé, ale je to skoro všude a ve všem, co jíme. No, není to absurdní?

b) Kvůli vysoké poptávce po palmovém oleji se ničí tropické pralesy a zakládá se čím dál tím víc nových plantáží. V Indonésii ubývá vhodné půdy pro pěstování rýže, protože většinu její rozlohy zabírá pěstování palmy olejné a těžba nerostných surovin.

Palmový tuk je nejlevnější olej na světovém trhu. Na obalech od potravin je uváděn buď jako palmový, nebo rostlinný tuk.

c) Průmyslově zpracované jídlo (sušenky, brambůrky, hranolky, koblihy, zmrzliny, nanuky,…) často obsahují nejen palmový olej, ale i spoustu cukru, další oleje a tuky. Tudíž, jak všem došlo, není to nic zdravého.

Nejméně 2,6 milionů lidí každoročně zemře v důsledku nadváhy nebo obezity.

d) Hospodářská půda vzniklá vypalováním pralesů vydrží být úrodná v konvenčním smyslu jen 2–4 roky, což bývá jednou z příčin dalšího vypalování. Za posledních 100 let již zmizelo z povrchu zemského více než 50 % rozlohy tropických deštných pralesů.

Dá se pochopit, že si lidstvo řeže pod sebou větev, na které sedí?

4) Koloběh vody

V deštných pralesích mají nejvodnatější řeky Amazonka a Kongo vodu kalnou, ale dost. Zatím!

5) Jak je již v článku napsáno, CO2 ve velkém množství přispívá k negativní změně klimatu. Uvedeme pár příkladů, kde se oxid uhličitý vytváří ve velkém množství:

a) Výroba masa: Odborníci z OSN považují spotřebu masa za hlavní hybnou sílu, která má na svědomí změnu klimatu. Zkráceně a logicky: než se dostane kus masa do obchodu, projde dlouhou a složitou cestou. Například kráva, než vyroste, se musí něčím krmit. Což je voda, tráva, sója atd. Během krmení vypouští do ovzduší methan (již máme dvojitou záruku oteplení klimatu – sóju a methan), zhruba za 12-14 měsíců se kráva porazí. Proteče spousta vody, v továrnách se spotřebuje spousta energie, než se maso zpracuje a následně roztřídí do plastových obalů. Poté ho kamiony rozvezou do odběrových míst (opět vzniká CO2 z kamionů) a teprve poté si můžeme v supermarketu kus masa koupit. Nehledě na to, že nevíme, jestli to zvíře před porážkou trpělo, což se na kvalitě masa odráží. Kdežto rostlinná strava, která z části nahrazuje výživovou hodnotu masa, má mnohem kratší proces výroby. Rostliny se zasejí, zalévají, hnojí a nechají se růst na slunci. Poté se zpracují a zabalí. Kamiony je rozvezou do odběrových míst (zde máme uhlíkovou stopu ze strojů, které rostliny sázejí a hnojí, a z kamionů). Pořád je zde nějaká uhlíková stopa, ale mnohonásobně menší než u zpracovávání masa.

Lidé maso nejí: nechutná jim, nechtějí podporovat velkochovy a nebo nechtějí přispívat k vytváření CO2.

b) Vymizení pralesů: Vymizení deštného pralesa by mělo obrovský vliv na množství CO2 v atmosféře a na globální klima. Rostliny na povrchu rozkládají oxid uhličitý pomocí fotosyntézy na uhlík, který si ukládají, a kyslík, který vypouští zpět do oběhu.

Konečně jsme se dostali k něčemu, co pomáhá CO2 rozložit, a to jsou právě zelené stromy a rostliny, které fotosyntetizují, a my bychom je měli vyplanit?

c) Doprava: Pokácené stromy a palmový olej musí také něco rozvést po světě. Spalováním paliv opět vzniká CO2 a další látky.

6) Deštné pralesy jsou domovem mnoha živočichů a rostlin. V pralesích roste 170.000 z celkového počtu 250.000 známých druhů rostlin. Ačkoliv pralesy zabírají méně než 2 % zemského povrchu, poskytují domov více než 50 % rostlin a živočichů na Zemi.

7) Původní domorodé kmeny

Je naprosto jasné, že kácením a vypalováním přicházejí domorodci o své domovy. Musí přebývat na plantážích palem olejných, ale tam toho moc neroste. Ne to, na co jsou celý život zvyklí.

Zde přidáváme odkaz, kdybyste se o nich chtěli něco více dozvědět. Jak žijí a jaké mají potíže. https://www.greenpeace.org/czech/tiskova-zprava/4748/greenpeace-prinasi-pribehy-domorodych-obyvatel-amazonie-pozary-letos-radily-hlavne-na-jejich-uzemi/

Myslíme, že je těchto 7 bodů naprosto ukázkovým příkladem, že když začneme nad věcmi uvažovat a bádat, dojdeme k poznání, které možná změní náš život. Stačí jenom nepřijímat informace pasivně a pátrat po ověřených informacích. Mějme mysl otevřenou!

Praktické TIPY:

1) Sbírejte recepty na vegetariánská jídla a uvařte si je (třeba vám zachutnají a nebudete zvyšovat uhlíkovou stopu);

2) Přidejte se k mezinárodní kampani Bezmasé pondělí;

3) Kontrolujte obaly potravin, jež kupujete, a snažte se omezit palmový olej ve vaší stravě. Nikdo neříká, že to bude jednoduché, ale dá se to;

4) Kupujte co nejvíce lokálních (místních) surovin, ať podpoříte české farmáře a zbytečně nepodporujete zvyšování oxidu
uhličitého;

5) Přemýšlejte, co kupujete a co jíte.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *