Revoluce v sametu oděná

Prosté setkání

Na stole mi leží letáček ohledně páteční vzpomínkové akce ke Dni studenstva. Ačkoli venku už několik dní panuje chladnější počasí, které s sebou podzim přináší, nakonec jsem se rozhodl akce zúčastnit.

V pátek 17. listopadu se studenti z Prahy sejdou na Albertově. Náměstím se linou slova studentské hymny Gaudeamus igitur, zatímco se celé procesí ubírá na Vyšehrad. Fascinuje mě, jak se skupinou šíří nadšení, které mě plně pohlcuje. Po skončení oficiální části na Vyšehradě cestou zpět ale dav odbočí a sejde tak ze zamýšlené trasy. Tohle v plánu nebylo. Studenty naplní rozruch. Uvědomím si, že míříme na Národní třídu. Na místě nahradí melodickou studentskou hymnu rytmická hesla. Během chvíle rozeznám jednotlivá slova. Pod vlivem celkové atmosféry začnu skandovat protikomunistická hesla spolu s ostatními. Davem se pomalu šíří informace, že přilehlé ulice jsou zablokovány policií. S vědomím, že nemůžeme pokračovat v cestě, a s projevující se únavou, jsme se rozhodli zůstat na Národní třídě. Na okrajích náměstí zahlédnu několik policistů. Některé dívky k nim přistupují, aby jim rozdaly květiny, které si s sebou předem přinesly.
Policií jsme vyzváni k odchodu, avšak ne všichni této možnosti využijí. Dosud pokojná akce se začne rychle měnit kvůli zvýšené razanci obklíčení. Během pár chvil se z davu ozve křik. Skupinou se prožene vlna zmatku a zděšení. Studenti se začnou s panikou rozutíkávat všemi směry. Tělem mi projede bolest, když mi jeden z policejních obušků dopadne na záda. Snažím se co nejrychleji uprchnout do nejbližšího dvora. Tam se schovám a z bezpečí pozoruji celou děsivou situaci. Zahlédnu, že v postranních uličkách jsou někteří studenti zbiti a několik studentů je dokonce zatýkáno.

Jak to bylo po 17. listopadu

Teď jsme vám popsali, jak to mohlo vypadat v listopadu 1989 z pohledu studenta. Páteční události odstartovaly sametovou revoluci. Téměř ihned začaly stávky divadel a studentů vysokých škol. Mezitím vznikalo Občanské fórum v čele s Václavem Havlem. Poklidné demonstrace se rozšířily i do dalších měst v Československu. V úterý 21. listopadu proběhla na Václavském náměstí první manifestace Občanského fóra. V tento den poprvé promluvil Václav Havel před diváky. Na demonstraci také vystoupila Marta Kubišová s Modlitbou pro Martu a československou hymnou. Symbolem revoluce se stal cinkot klíčů. Tyto události způsobily, že vláda si začala uvědomovat závažnost situace. Zlomový okamžik nastal ve čtvrtek, když Miroslav Štěpán (generální tajemník KSČ) promluvil k dělníkům, kteří ho následně vypískali a přidali se k demonstrantům. Následující den dochází k rezignaci Miloše Jakeše (politik a generální tajemník ÚV KSČ). Československá televize vysílá záběry z demonstrace na Letné. Zoufalé snahy KSČ najít z této pro ně nelehké situace východisko končí neúspěšně. V pondělí 27. listopadu se občané zapojují do dvouhodinové tzv. generální stávky – jejím heslem bylo: „Konec vlády jedné strany.“

Ve vztahu k současnosti

Období začínající 17. listopadem a končící 29. prosincem je významným momentem československých dějin. Proto si tyto chvíle každoročně připomínáme společně s Mezinárodním dnem studenstva, který připadá právě na den 17. listopadu.