Kouzla Vánoc
Ve zkratce
Čekají nás letos bílé Vánoce? Dočkají se překvapení ti všichni, kteří se těší na svátky zahalené sněhem? V příběhu Sáry Ekrtové z primy kouzla paní Zimy nechybí. A vám čtenářům snad vykouzlí úsměv na rtech a vánoční náladu.
Když se Klára vracela ze školy, pořád pršelo. „Ach jo,“ povzdychla si, „letos bude zima zase nic moc.“ Dnes bylo 22. prosince a po sněhu ani stopy. Vánoce na blátě, skoro jako vždy! Klára si nepamatuje pořádnou zimu. Od maminky často slýchávala: „Ty, Klárko, když ses narodila, tak byla taková nádherná zima…“ A dívka si vždy představovala, jaká musí ta opravdová zima být. Aspoň letos by mohlo na Vánoce sněžit, ne?
Vtom si vzpomněla, že by mohla zajít do knihovny, třeba najde knihu, která ji povzbudí. Bylo tam oddělení se starými knihami. Skoro nikdo do něj nechodil a Kláru napadlo, že by se tam mohla podívat. Při procházení mezi regály si všimla knížky, která nevypadala tak staře jako ostatní. Na ozdobném přebalu bylo napsáno: KOUZLA ZIMY A VÁNOC. Se zájmem si ji vzala do ruky a rychle ji zastrčila do brašny. „To není krádež, vždyť já ji potom vrátím.“
Doma hned začala číst. Kniha vyprávěla o tom, že paní Zima ztratila paměť a zapomněla na ta pravá kouzla Vánoc. Klára o tom horečně přemýšlela a den před Štědrým dnem, když už byla v noční košili a v pokoji se setmělo, si vzala knihu na klín otevřela ji. Najednou si uvědomila, že stojí bosýma nohama na prahu nějaké chaloupky. Neváhala a hned zaklepala. Otevřela jí malá prošedivělá paní. „Dobrý den, vy jste paní Zima?“ zeptala se dívka. „Samozřejmě, děvenko.“ Kláru hned napadlo: „Slyšela jsem, že potřebujete někoho, kdo by vám připomněl, jaká jsou kouzla Vánoc!“ „Ano, ano, holčičko, tak pojď dál,“ odvětila paní.
Paní Zima Kláru uvedla do malé světničky, kde jí pověděla, že si matně vzpomíná, že na Vánoce se peklo nějaké cukroví. Klára nadšeně zatleskala: „Upeču vám perníčky.“ A zanedlouho si paní Zima pochutnávala na čerstvě pečených perníčcích a vzpomínala, jak dříve taky pekla vanilkové rohlíčky, linecké a třeba perníkovou roládu. Potom jí Klára ještě připomněla, že na Vánoce se třeba zdobí stromeček, a tak si postupně paní Zima vzpomněla na všechna kouzla Vánoc.
Byla tak nadšená, že vyhazovala polštáře vysoko do vzduchu a létaly z nich hromady a hromady peří. A to, jak víte, znamená, že hustě sněží. Paní Zima potom Kláře velmi poděkovala a poslala ji zpět domů. Dívku ráno vzbudil křik její malé sestřičky: „Kláry, vstávej, venku přes noc sněžilo! Budou bílé Vánoce!“