Třebíč – město plné nejen historicky zajímavých míst
Ve zkratce
Dny se krátí, denní teploty čím dál více směřují k nule. To ale neznamená, že musíme trávit volné chvíle pouze v teple svých domovů. Přinášíme vám střípky z výletu, který se sice odehrál v červnu, ale jistě může být inspirací pro některý ze slunečných podzimních dní.
Ačkoliv loňský školní rok byl ve znamení distanční výuky, na jeho konci se nakonec školy otevřely (k velké radosti studentů) a pokračovalo se ve výuce. Nedílnou součástí konce školního roku je kromě vysvědčení a mírnějšího tempa i výlet. Letošní tercie se, tehdy ještě jako sekunda, vydala se dvěma zástupci z pedagogického sboru do Třebíče. A že to tedy byl povedený výlet!
Už cesta byla zajímavá
Sešli jsme se před osmou hodinou na zastávce Hradecká. Už tehdy kolovaly debaty, kdo má a kdo nemá k svačině řízky a který vlastenec si vzal do sandálů ponožky. Všichni jsme byli skvěle naladěni a natěšeni na výlet.
Po rozdání potvrzení o bezinfekčnosti jsme nastoupili do našeho růžového autobusu a vydali se vstříc Třebíči. Cestou jsme nabrali ještě pár žáků a přes Starou Říši jsme dojeli do cíle. Už v autobuse jsme přitom dostali základní informace a zajímavosti z města přímo z úst třebíčské rodačky – paní učitelky. Dozvěděli jsme se o historii města, jeho pamětihodnostech i o školských letech dané paní učitelky.
Tyto památky byste rozhodně neměli vynechat
Prvním z mnoha míst, která jsme navštívili, byla bazilika sv. Prokopa. Tento chrám z třináctého století nám poskytl zchlazení v parném dopoledni a mystická atmosféra kostela se jistě dotkla mnoha z nás. Jak již nyní víme, románsko-gotická bazilika je součástí benediktínského kláštera. Má tři lodě, z nichž dvě vedlejší stojí po bocích lodě hlavní. Jsou zde typické gotické prvky jako žebrová klenba, vitrážová okna, lomené oblouky a roseta.
Kromě tří lodí jsme navštívili i opatskou kapli s nádhernými historickými malbami a kryptu, jejíž chladné prostory byly toho dne učiněným nebem na zemi.
Z prostorů křesťanských jsme se poté v dopoledních hodinách přesunuli do prostorů židovských. Čekala na nás procházka po židovském městě s výkladem historie od pana učitele. Poznali jsme typické židovské stavební prvky, jako jsou prampouchy, stísněné prostory, domy nalepené na sobě a malé uličky.
Získali jsme spoustu informací
Uvnitř synagogy nám byla prezentována židovská bohoslužba. Pojmy jako tóra, talit nebo šábes by nám již neměly být cizí. Víme také, že při obřadu se modlí muži a ženy odděleně.
Ze synagogy vedla chodbička do tradičního příbytku. Takže ani slova mezuza, dreidl či košer nám nejsou neznámá. Jak jsem již zmiňoval, židé jsou mistři minimalismu, takže v úzké kuchyni či nevelké ložnici se dvaceti devíti studentům, dvěma učitelům a jedné průvodkyni dýchalo velmi obtížně. Přesto jsme se mnoho dozvěděli a recept na Hamanovy uši se určitě mnohým osvědčil.
Zasloužené osvěžení
S tématem vody přichází i poslední a pro studenty nejzábavnější část výletu. Zbytek dopoledne jsme totiž strávili na koupališti Polanka. Je pravda, že v horkém dni bylo na koupališti dost lidí, ale i tak jsme si to náramně užili. Po eskapádách na tobogánu a hrůzných zážitcích ze skokánků jsme stihli obsadit brouzdaliště a svést v něm bitvu s míčky.
A tak se studenti, kteří byli ráno čilí a nabití, docourali k autobusu unavení a zmožení. Cestu někteří z nás prospali a u školy jsme je museli budit.
Z výletu do Třebíče jsme si kromě nových vědomostí odnesli i krásné vzpomínky. Hezčí zakončení školního roku si ani nejde přát, proto za výlet velmi děkujeme, a to jak škole, tak jednotlivým učitelům, ale i našim spolužákům, se kterými jsme zažili spoustu legrace.
A vám můžeme návštěvu nedalekého města vřele doporučit.